Kniha představuje surový pohled na Velkou válku let 1914 – 1918. Lze ji nazvat demytologizací koncem války a zrodu Československa. Autor upozorňuje, že krutá tragédie války byla zároveň karnevalem, slavností bláznů. Válka je důkazem, že neexistovaly žádné autority nebo elity, vládli prostě zpocení lidé ve své chytrosti stejně bezradní jako pijáci nad ránem v baru. O 14 slavných bodech prezidenta
Novinář a spisovatel František Roček ve své další knize shrnuje, před čím v tisku varoval již téměř před 20 lety. Cynicky hodnotí vojenskou situaci ve světě, přičemž nestraní nikomu. Kniha je jen chladnou analýzou faktů, nezabarvených jakoukoli ideologií či politickou korektností. S nestranností sobě vlastní autor uráží jak levicové, tak i pravicové komentátory, stejně jako média, jimž jsou
Severozápadní jatka jsou o zločinu v různých podobách. Tak je charakterizován první díl knihy, který vyšel v roce 2009 – a totéž platí o druhém dílu Severozápadní jatka II z roku 2016. V prvním dílu se čtenář dozvěděl o vraždách, násilí, podvodech cikánské lobby a rozrůstání ghett na severu Čech od začátku devadesátých let do roku 2009. V dílu druhém se dočte o tom, co v těchto „oborech“ přibylo
Autor se kdysi v jednom rozhovoru prořekl, že některé své pohledy na historii nikdy nemůže zveřejnit, protože by z toho byl skandál. Něco z toho však přesto sdělil právě v této knize, když na jejím začátku uvádí svůj náhled na fenomén kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny, na norimberský proces a na "fotbalový syndrom" v politice. Některé jeho názory jsou šokující, ale zdá se, že i
Faktografická kniha dosud neznámých faktů o ústeckých lágrech pro Němce z let 1945–1947 je v jistém smyslu obrazem táborů tohoto typu kdekoliv v tehdejším Československu. Ústecké lágry zaplňují další bílé místo v naší poválečné historii – téměř 90 % informací se dostává z archivů mezi čtenáře poprvé po sedmdesáti letech od konce války. Atmosféru dění v tehdejších táborech vystihuje i jedna z
„Severozápadní jatka“ jsou o zločinu v různých podobách. Poprvé v české historii je například zveřejněn celkový obraz vydírání města Ústí předlickou romskou rodinou Červeňákových, která měla být údajně městskou policií násilím vystěhována na Slovensko. Ale dojde i na sekyry: povraždění čínské rodiny Číňanem v Děčíně, zatnutí sekery do hlavy otčíma na Chomutovsku, znásilnění stařenek a zavraždění
Třetí a poslední díl trilogie o dějinných událostech v Sudetech Ústecké vítezství navazuje na předchozí knihy Ústecká štvanice a Ústecký mír. Popisuje vyvrcholení druhé světové války ve středu Evropy – neboť válka zde skončila až v roce 1948. V květnu 1945 uhasly pouze klasické armádní operace. Následovala invaze Revolučních (čili „Rabovacích“) gard do pohraničí, vyčišťovací operace vůči