Mimořádná příležitost zavítat do světa počátků moderní evropské literatury. Elementární částice světové hrůzy Fantasmagoriana podníila fantazii předních osobností světové romantické scény už před více jak 200 léty v létě roku 1816, kdy na břehu Ženevského jezera se uvnitř vily Diodati sešla vybraná literární společnost v podobě lorda Byrona, Mary Shelleyové, Percyho Bysshe Shelleyho a doktora
V souboru cestopisných črt a esejů Zápisky z cest překladatele, básníka a esejisty Jiřího Červenky (1943–2021) sestaveném na sklonku autorova života jsou uveřejněny texty pocházející převážně z období let 1989–2019. Kniha vyšla původně jako příloha revue Protimluv, samostatně je uváděna při příležitosti autorových nedožitých 80. narozenin. Publikaci doplňují ještě autorovy básnické záznamy z let
Pro výběr do souboru kratších próz Loli paradička Víti Staviarského, autora v Čechách šířeji takřka neznámého, byly vybrány tři rozsáhlejší Staviarského texty, jejichž společným jmenovatelem jsou postavy z východoslovenských romských osad. Ten, který dal název celé knize a také prvnímu celovečernímu filmu v produkci rodiny Staviarských, z tohoto vymezení vykračuje, ale ne zase příliš. Hlavní
Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento „bezradný“ svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své
Vydejte se po stopách organizovaného zločinu s tlupou Fialových ďáblů. Záhy zjistíte, že se ponoříte do špinavé stoky lidských vášní a nefalšované hrůzy. Můžete očekávat beznadějný útěk hluboko za hranicemi lidských sil, zastihne vás živelná katastrof měnící bohabojné občany na krvelačné bestie. A co teprve, když se parta hrdlořezů překvapivě sama ocitne ve smrtelném ohrožení? Cestu jí totiž
Před časem bylo kdesi psáno, že ohroženým druhem je heterosexuální běloch. Próza Nivelační bod přibližuje jednoho takového tvora. Nebojí se pojmenovat svou samotu, které velmi svérázně odmítá podlehnout. Nebojí se mnohdy drsně říkat, co si myslí, a to z prostého důvodu nic mu nehrozí. Nikdo mu nic nemůže vzít...
Jak zachovat "žízeň/ po něčem podivném/ co se nevejde do pet láhve" v kontrastu s ubíjející a básnickému prožitku vzdálenou každodenní zkušeností? O tom je kniha Pitný režim básníka, anglisty a amerikanisty Stanislava Koláře (*1953), i kvůli tomu se spolu s autorem vydáváme do turisticky atraktivních míst jako třeba Tingvellir na Islandu s pozůstatky nejstaršího parlamentu na světě. Ve druhém,
Temný obraz města na pozadí varšavského drogového podsvětí v těsném dotyku se společenskou smetánkou, kde se odhodlaný drogový dealer Jacek pohybuje s neobyčejnou lehkostí. Román Oslněni světlem (2014) prozaika Jakuba Żulczyka (*1983), proslavený také senzačním seriálem z produkce HBO, patří k nejzdařilejším a nejpopulárnějším počinům současné polské žánrové literatury. Příběhem šesti dnů,
Petr Ligocký ve své debutové sbírce Diagnóza svým civilním jazykem ohledává skutečnost, svět na první pohled možná netečný a nespravedlivý. Diagnózu společnosti představuje sice jako ustrnulý verdikt, pohled do zrcadla, kterému nelze utéct, je to ale člověk, s veškerým důrazem na jeho tělesnost a zranitelnost, kdo před ním stojí. V odrazu tedy můžeme spatřit něco, co prosvítá z nás, vzpomínky,
Ani jedna z básní v této knize není vymyšlená. V každé z nich jde o nějakou konkrétní osobu, autentické místo, skutečnou událost... Jde o skutečné příběhy tematicky na sobě nezávislé a o zdánlivě nevýznamných věcech, ale pevně propojené absurditou života, společnou konstantou, která si stále a znovu vyžaduje zaujmout postoj. Autor reflektuje v některých svých textech konkrétní historické
Román Nokturno pro Přímoří (Nokturno za Primorsko, 2004) je čtením s vrstevnatým poselstvím. Lze jej vnímat jako historický román o jedné epoše, lze jej číst jako tragický záznam jednoho lidského osudu, ale je možné v něm hledat i zásadní hodnotové poselství v rozkolísaném světě. Prozaik Alojz Rebula (1924–2018), dnes již klasik slovinské literatury, si v něm všímá ideologických tlaků, represí,
Poetická próza Ozim s podtitulem Tesařské črty dává nahlédnout do zanikajícího světa málomluvného starého norského tesaře. Jeho život, ale i dávné řemeslné postupy vidíme pohledem člověka-emigranta, cizince, který se během společného soužití s tesařem seznamuje s jeho řemeslem, jimiž byly utvářeny staré dřevěné stavby v Norsku, a poznává hlavně víc tesařovu rodinnou historii, severskou krajinu a
Sbírka Černý vesmírný popel představuje autorovy básně z let 20082018. Ve všech textech se ukazuje nahá přítomnost, jakási vivisekce okamžiku, doba mezi cíděním hrobů a promluvami o budoucnosti. K tomu všemu nás tady takřka obtěžuje lyrický subjekt, to zatrolené černé básnické já, které tak miluje překračování hranic mezi legendou (mýtem) a tělesností, s její bídou a úzkostmi. A přece, pokud ty
Václav Maxmilián stejně jako v prvotině Meziměstí (Host, 2016) i ve druhé sbírce Pobřeží tematizuje rytmus města, jeho zvuky i jeho vůně. Zdánlivá reálnost obrazů přechází do snění, vybízí k putování po jiných krajinách, místech kdy se třeba z jednoho pohledu do zahrady dostáváme k prvotnímu poznávání světa či ke vzdálené vzpomínce. Jsme zamilovaní a zároveň oscilujeme na hranách blaženosti
Sbírka Rozhraní nás vtáhne do neuchopitelného světa na pomezí snu a reality, kde hoří vítr a déšť se za nás tiše modlí. V tomto místě mnoha tajemství neviditelné hýbe vším. Je to lyrická procházka plná pulzujících obrazů, kterou protínají autorovy vzpomínky na dětství i dávné hospodské eskapády; procházka, při níž však vždy opětovně narazíme na motiv zákeřné nemoci, jež jako černá nit omotává
Postavu konfidenta STB a později odpůrce komunistického režimu Rudolfa Cukala si autor vybral záměrně, aby na jejím osudu ukázal, jak dokáže být spravedlnost někdy slepá a může rychle zničit lidský život. Sledujeme příběh, který začíná v normalizačních sedmdesátých letech, reflektuje přelomový rok 1989 a končí po dvaceti letech, kdy byl vyhlášen tzv. lustrační zákon. Po jazykové stránce autor
Jestli má některý současný český autor blízko k tomu, jakým způsobem psal a uvažoval Jan Balabán, tak je to s možnými výhradami prozaik Petr Pazdera Payne. Jeho povídky z knihy Děravým dnem do noci patří do proudu české literatury, kde je popisován „ztišený obraz světa, který je vzdálen své podstatě“. Sám autor navazuje svým novým dílem na předešlý povídkový soubor Předběžná ohlédání (2014), za
Půvab a hodnota románu Ztraceni v sebeklamu spočívají především v jeho autenticitě. Max Gronach věrohodně přenáší své čtenáře do Ostravy šedesátých let. Do ocelového srdce republiky, tak cenného pro komunistické vedení, a přesto na hony vzdáleného od všemocné Prahy. Dává nám nahlédnout do světa vlivných tajemníků strany, do tehdejšího filmového průmyslu i do života politicky nespolehlivých a
Výbor z poezie Petra Motýla z let 1992 — 2010. Knihu uspořádal a sestavil původně pro francouzské nakladatelství Editions Fissile Petr Král. Vydání překladu Petra Krále ve Francii se nakonec (nebo prozatím) nerealizovalo, s odstupem řady let se však jeví, že výbor obstál jako osobitý pohled na to základní v poezii Petra Motýla, na jeho prvotní básnickou inspiraci a primární zdroje jeho poezie.
Novela Barbora, buch & katarze je v mnohém punkový příběh mladé ženy, která se zmítá mezi touhou nalézt sama sebe a zároveň samu sebe zatratit. Kdo je hlavní hrdinkou? Krásná a trochu drzá Sylvie, která se vyžívá v sebedestrukci alkoholem a lavíruje mezi několika muži coby novodobá konkubína? Nebo překladatelka Barbora, jež hledá bucha a vnitřní klid? Nebo je to buch, který pobaveně pozoruje