Autor na pozadí malých lidských událostí ukazuje rozdílnou poetiku oproti dosavadnímu autorovu psaní. Najednou tolik světla, najednou praskání kostí, ale i naděje, vylitá za lidská temena! Kdo by se to byl nadál. Autor vždy pevně stál v ukovaném postroji svého okolí, teď se pouští do krajiny, která je až nadpozemská. Cosi nás vyškubává z podvědomí, že máme ústa plná hřebů. Najednou i slovo
Sbírka Rozhraní nás vtáhne do neuchopitelného světa na pomezí snu a reality, kde hoří vítr a déšť se za nás tiše modlí. V tomto místě mnoha tajemství neviditelné hýbe vším. Je to lyrická procházka plná pulzujících obrazů, kterou protínají autorovy vzpomínky na dětství i dávné hospodské eskapády; procházka, při níž však vždy opětovně narazíme na motiv zákeřné nemoci, jež jako černá nit omotává
Darkovské básně vycházejí z konkrétních reálií lázní Darkov, jdou za konkrétními představami vyplouvajícími za určitými jmény, gesty a požitky. Mají své živé předobrazy v lavičkách, domech, stromech i budovách a výtvarných dílech, ale i v lázeňských hostech a personálu. Nespokojí se však jen s poetickým popisem, ale dotýkají se čehosi přesahujícího, tématem jsou i věci transcendentní, které