Kniha přináší edici dopisů dvou předních českých intelektuálních osobností a v osobním vztahu švagrů: Zdeňka Neubauera (19422016) a Václava Bendy (19461999). Dopisy byly psány v letech 19671969, kdy Zdeněk Neubauer pobýval na vědecké stáži v biochemické laboratoři v Neapoli. Tématem dopisů jsou jistě i politické události oněch let, především však intelektuální atmosféra doby, v níž oba myslitelé
Deset autorských pohádkových příběhů na dobrou noc o zvířátkách a dětech Austrálie přilétají vyprávět českému chlapci Lukášovi pohádkový strýček Murray a krásná víla Jižanka. Vedle klokánka Kikiho nebo medvídka koaly kuchaříka a jeho kamarádky holčičky Saffron se tu setkáte s půvabnou ještěrkou Esmé, s Mirram a černými labutěmi, s legračním pštrosem – listonošem nebo elegantně létajícím myšovcem
Sbírka japonských haiku. Když Sumitaku Kenšin (1961–1987) zemřel, nebylo mu ještě ani 26 let. Poslední tři roky života bojoval s akutní leukémií. Teprve v posledních dvaceti měsících života začal psát haiku ve formě volného verše. Poslední týdny života trpěl bolestmi, nevolností, dávil krev a byl tak slabý, že své verše mohl jen diktovat.
Kniha Tajné ohně (Tři knihy básní) přináší v jednom svazku téměř souborné vydání básnického díla známé autorky. Kromě již vydaných, nedostupných a nyní nově revidovaných sbírek Neviditelné jistoty a Čas věčnost, přináší ve třetí sbírce Důkazy duše také nejnovější básně Sylvie Richterové.
Významný americký filosof a religionista Jacob Needleman ve své dosud nejosobnější a autobiografické knize hledá způsob, jak lze v dnešní době rozumět náboženským idejím. Needleman čtenáře nejprve vezme do 50. let minulého století, kdy sám jako mladý student filosofie na Harvardské univerzitě nebyl ochoten přijímat žádnou religiozitu. Ale znepokojující setkání s uctívaným učitelem zenu D. T.
Oprostíme-li se od zdánlivě objektivních pout, jež nás svazují s tímto světem, pak při dostatečně soustředěné pozornosti lze vnitřním zrakem dohlédnout kamsi „za“ tento svět, intuitivním vhledem se přiblížit k samotné podstatě bytí – pocítit obdobu toho, co je možné spatřit pohledem „za“ děj našeho snu během spánku: skutečný, neiluzorní svět. Předkládaný filozoficko-teologické pojednání
Étienne Davodeau je autorem komiksů, o světě vína toho moc neví. Richard Leroy je vinař, za celý život prakticky nepřečetl jediný komiks. Oba jsou však plní odhodlání poznat život a svět toho druhého. Proč si člověk zvolí za celoživotní náplň psát a kreslit knížky nebo vyrábět víno? A pro koho to dělá? Za odpověďmi na tyto otázky jezdil Étienne Davodeau víc než rok pracovat na Richardovy
Rostlina není živočich. Za tímto zdánlivě banálním konstatováním se skrývá skutečnost, kterou jako bychom si ani neuvědomovali, že totiž struktura rostlinného organismu se naprosto liší od naší. Tyto v pravém slova smyslu živoucí sítě, schopné přežít katastrofické události a zachovat si při tom veškerou funkčnost, jsou jako organismy mnohem odolnější a „modernější“ než živočichové. Jako
Poetická pohádka o osamělém králi, kterému změní život jeden hladový a promrzlý kocour, nadchne čtenáře všeho věku. Raija Siekkinen (1953–2004) patří k nejvýznamnějším a nejoceňovanějším finským povídkářkám a autorkám knih pro děti. Její pohádka Pan král byla přeložena do mnoha jazyků a zatím jako jediná finská kniha zvítězila na Bienále ilustrací Bratislava. Finský ilustrátor a grafik Hannu
Viděli jste už blanokřídlou bouchu? Drželi jste v dlani slunčítko? Pokud ne, radíme vám zavítat prostřednictvím této knížky do Říše blýskavého kovu. Hlavními hrdiny jsou dva sousedé. Necho je většinou tichý a nejistý, zatímco Strkhal rád a často mluví a vždycky přesně ví, co chce. Oba přátelé se nečekaně ocitnou ve zvláštním světě a setkají se s jeho ještě zvláštnějšími obyvateli.
„Krátké druhé století“, tedy éra pěti „dobrých císařů“ od Nervy po Marka Aurelia (96-180), představuje cosi jako římský biedermeier. Říše je „hotova“ a stabilizována, kultura se obrací k soukromému životu a k idealizované minulosti. Athény, dávno politicky bezvýznamné, se stávají hlavním městem vzdělanosti, antickým Oxfordem. Římští žáci jezdí za řeckými profesory. Kultura těchto žáků a
Výchozí teze knihy o spravedlnosti zní: Spravedlnost není jednou dosaženým, dokonce ani cílovým stavem, jehož má být dosaženo. Naopak, spravedlnost je nezavršitelnou hodnotou, protože svou povahou je sporem o to, jakým způsobem jí má být dosaženo. Jak je možné, že Hans Kelsen vykázal spravedlnost z oblasti práva, zatímco Gustav Radbruch naopak tvrdí, že „právo je vůlí ke spravedlnosti“? To je
Cílem je jít co možná nejdál až na konec sebe samého dokud nedojdete do kraje, kde se čas proměňuje v prostor, kde se věci zjevují ve své nahotě a kde vítr nemá jméno. Modrá cesta skotského básníka Kennetha Whitea je zakládajícím dílem geopoetiky, filozofického směru, lépe řečeno hnutí, dotýkajícího se základů lidské existence na zemi. Klíčovým pojmem tu je intelektuální nomadismus, překonání
Strach. Strach prostupuje všemi povídkami, rozevírá všechny dveře, prokluzuje štěrbinami a třepí svět hrdinů. Literární prvotina Jany Vitíkové Na kusy se značně vymyká dnešní mladé „ženské literatuře“, od které již předem očekáváme zavedená schémata. V autorčině literárním světě je vše možné, její fantazie nezná hranic, protože se jedná o knihu zaplněnou bizarními emocemi. Hrdinové povídek jsou
Ernst Kreidolf (1863–1956), švýcarský průkopník dětské knihy, zůstává jako malíř a ilustrátor knih nepřehlédnutelný. Když v roce 1898 poprvé vyšly jeho Květinové pohádky, stanovil tím nové standardy pro ilustrované knihy. Jeho ilustrace nás přenesou do světa pohádek a snů, kde hrají hlavní roli rostliny, motýli a přírodní bytosti. Měl výjimečnou schopnost rozpoznat charakteristické vlastnosti
Když dětí přicházejí na svět, často pláčou, místo toho, aby prostě jen dýchaly. Co se skrývá za jejich křikem? Je možné, že by pro dítě bylo stejně bolestné narodit se jako pro matku porodit? V tomto lyrickém textu nám Frédérick Leboyer odhaluje, že tam, kde matčina zkouška končí, zkouška dítěte začíná, a ukazuje nám, jak udělat, aby dítě přijalo a milovalo tento svět, náš svět, v němž se
Akrobat Bobi přináší lidem náhorní plošiny radost tím, že je naučí potřebě „zbytečně promarněného času“, času stráveného procházením a sledováním přírody; činí tak prostými věcmi: výsadbou narcisů místo brambor, přivedením jelena, který je záminkou k bujaré hostině, jednoduchými a téměř zapomenutými gesty ... Rodí se bratrství, zakládá „společenství“. Aby však radost zůstala, musí každý dosáhnout
Básnická sbírka známé spisovatelky. Čeština nemá mnoho Čechů, kteří s ní zacházejí tak uznale a obeznale, jako tato básnířka. Ale hrát si se slovy nestačí, byť to málokdo umí. Básně této sbírky mají bolavé, promyšlené, prožité a s úsměvem utroušené poselství.
Máme tu novou sbírku Ivana Wernische, a samé nové básně! Básně ve verších, básně v próze a básně prozodicky hybridní. Experiment s formální realizací básní se poddává Wernischovu hravému géniu. A to znamená pro čtenáře čirou radost! Vzpomeňme něčeho opravdu velkého: představme si písčitý mořský břeh a na něm velrybí kostru, v níž deset harmonikářů hraje deseti hodovníkům pojídajícím deset
Proč Židé a muslimové odmítají jíst vepřové maso? Proč byly v pozdně středověké Evropě upáleny tisíce čarodějnic? Tyto a další hádanky prozkoumává známý antropolog Marvin Harris a jeho závěry jsou jednoduché: lidé jednají v sociálních a ekologických kontextech, díky nimž je jejich jednání smysluplné. Jinými slovy: kulturní myšlenky a postupy, které se nám zdají divné, mohou být pro obyvatele