Ivan Wernisch

Půjčovna dřevěných dortů

Básně Ivana Wernische doplňuje rozhovor "Ó nešťastný pupkozřec!" , který s autorem vedla Wanda Heinrichová. Blíží se panoptikum, blíží se maringotky s azalkami a záclonkami, kabaretní vozy Tatarů a plukovní kantýna s tureckou hudbou, velbloudi, sloni, antilopy, pokrotlé vlčí smečky vypasené na zimu, už se sem blíží široké, loudavé selské vozy s peřinami a skříněmi, dlouhá procesí s korouhvemi,

Domeček pro panenky

Fantaskní a obrazotvornou grafickou knihu-komiks dle Wernischových básní stvořil grafik a měditepec Vojtěch Jirásko. Verše převedené do nečekaných obrazů nabízí čtenáři dlouhou slast prodlévání v zastaveném čase temných průjezdů wernischovského světa.

Zeleně bliká Hilversum

Další básnická sbírka Ivana Wernische. Za sklem příborníku se kroutí údolí Dněpru – za Smolenskem stojí slánka, za Vitebskem cukřenka – v zatemněné kuchyni hoří větrný mlýn. Rozesmátí kamarádi se opírají o kávový mlýnek, z rozsvícené skříňky se ozývá praskání. – Hilversum, Klajpeda, Riga, Livorno... Slyšíte? – to jsou ty tajemné sféry – říše mrtvých už dávno zvítězila na všech frontách, ale

Lunojasno, když kolovrátky

Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté i zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stlyu, nápodoby a padělky starovýchodní a staroněmecké lyriky, drobný kosmogonický žert o stařičkém Jauchlovi, jakož i několik dobře skrytých lunojasných naučení a filosofických výroků. Řada je

Ztroskotanec na břehu atlantském

Almara

Nová kniha básníka, jehož první sbírka vyšla před šedesáti lety. Tentokrát s doslovem Jiřího Pelána a koláží samotného autora. Almara pěkná, fortelná, což o to, jenže ono z ní všecko tak nějak divně zní. Noční růže i Pochod gladiátorů. Mistr vyšel z domu, kouká na měsíc. Opeřené stromy a třaslavé přesličky svítí v pobořené hodovní síni, člun se slaměnou stříškou se vznáší nad potopeným městem.

Don Čičo má v klopě orchidej

Máme tu novou sbírku Ivana Wernische, a samé nové básně! Básně ve verších, básně v próze a básně prozodicky hybridní. Experiment s formální realizací básní se poddává Wernischovu hravému géniu. A to znamená pro čtenáře čirou radost! Vzpomeňme něčeho opravdu velkého: představme si písčitý mořský břeh a na něm velrybí kostru, v níž deset harmonikářů hraje deseti hodovníkům pojídajícím deset

He, he!

Po úspěšných titulech Chodit po provaze je snadné (2011, Nejkrásnější kniha ČR 2012) a Plop! (2015), které vyšly s ilustracemi Jiřího Stacha, vydáváme tento rok Wernischovu sbírku básní s názvem He, he! Ivan Wernisch ji sestavil ze starých i nových textů a krásnými ilustracemi ji doprovodil tentokrát slavný malíř Viktor Pivovarov. Ivan Wernisch píše dětem, potažmo mládeži? A o čempak? Kudy vede

Penthesilea (Edice současné české poezie)

Sbírka představuje básníka Ivana Wernische v jeho nejlepší formě. Je marné chtít v krátkosti charakterizovat tohoto velkého autora, jenž obdržel všechny ceny, jež je možné za literární tvorbu v Čechách získat. A přece – není kdesi v hloubce pod jeho svrchovanými a mnohotvárnými básněmi především hořká melancholie? Achilles skolí Penthesileu; když jí však sejme přilbici, zamiluje se do

Pernambuco

Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko… V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř? V očích pálí velejemný písek: Ó Fato! Ó Morgano! Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje:

Tiché město

Novou sbírku Ivana Wernische bude obeznámený čtenář právem vnímat jako jedno z básníkových vrcholných děl. Několik desítek formálně různorodých textů, od krátkých, úsečných básní přes celou řadu delších básní v próze až po zdánlivě rozverné finále, v němž tvůrce několika básněmi navazuje na své někdejší autorské alter ego Václava Rozehnala, nezaměnitelný smysl pro humor, groteskní aluze na staré

Plop!

Vochvorný pláskání, odřeč ta znechvuřená jako by něco připomínala. Jásujou sutmění slápavců v slájích? Slyšíte spílání, kňourání, hlahol a nářek? Vybavují se slova, jaká není radno vyslovovat ani zaznamenávat písmem? Odehrávají se zde snad nějaké ničemnosti? Dost možná. Vězte však, že to vše se ozývá a děje pouze ve vaší hlavě. Plop! Vyvrtil Žlahvout pšunt i chlpal liquére. Zdychtěný pampáš

Živ jsem byl!

Kniha Živ jsem byl! volně navazuje na antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000), Píseň o nosu (Petrov 2005) a Quodlibet(Druhé město 2008). A opět jde o čítanku literárních kuriozit, tentokrát tvořenou texty převážně prozaickými, které ve své době zapadly, byly zapomenuty nebo opomíjeny. Tam, kde to bylo možné, tedy dohledatelné, jsou připojeny medailony autorů, což umožnilo

Chodit po provaze je snadné

Ivan Wernisch vypravuje dítkám i dospělejší české mládeži. Znalci Wernischova díla naleznou ve svérázném výběru samotného autora dnes již klasické básně a prózy, jako je Střelnice nebo Doupě latinářů, ale také zcela nové básně a texty. Autor u mnoha z nich, které už dříve publikoval jako překlady cizí poezie, přiznává nyní své autorství nebo jen inspiraci "překládaným" básníkem. S fotografem

Kominické lodě

Kominické lodě jsou souborem devíti prozaických textů, komponovaných jako jakési mikroromány. Ivan Wernisch se svérázným způsobem pokusil zkomprimovat na poměrně malou plochu narativní útvary, z nichž dokonce jeden každý sestává z jednotlivých, konkrétně nazvaných kapitol, které ovšem povětšinou nepřesahují rozsahem několik řádků. Jsou to přitom příběhy, z jejichž motivů by nejeden spisovatel

Kdo to čte, je prase

V letech 1999 a 2000 vydalo nakladatelství Paseka nejrozsáhlejší sbírku českého erotického folklóru, kterou ve třicátých letech minulého století rozesílal subskribientům napůl tajně sběratel Karel Jaroslav Obrátil. Po letech se ke Kryptadiím vrátil básník Ivan Wernisch a připravil zcela orignální autorský výbor básnických textů, popěvků a říkanek. "Sbírka Kdo to čte, je prase je quodlibet, z

Střelnice

Bác a bác! A vše se třese ve starém plechovém lese, celé dny a celé roky sypou se do lesa roky, je tu broků po kolena. Slavná Wernischova báseň Střelnice vychází v Meandru v rozšířené verzi jako leporelo s krásnými ilustracemi malovanými na plech úspěšné ilustrátorky Ester Nemjó. Plechová střelnice, ve které se všechno třese a rachotí a vykukují z ní na nás stále další lesní zvířátka, si o toto