Titul Jsi, tedy jsem. Prolomení ustavičnosti je knihou o lásce, kterou autor zúžil na lásku erotickou, takže větší část knihy tvoří pasáže o sexualitě. Autor v knize rozvíjí své pojetí lásky, ale zabývá se rovněž jinými autory, kteří se tímto tématem zabývají – od Platóna přes Eugena Finka až po Evu Illouzovou,. Autor chápe lásku jako výsostný projev tělesnosti. Karteziánsky znějící název
Tato kniha má několik výkladových či dějových linií, v nichž se pokouší zodpovědět následující otázky: Co by bylo, kdyby místo smrti panovala nesmrtelnost? Lze obnovit společenství mrtvých a živých, jaké udržovaly tradiční společnosti? Bylo by možné opět nastolit víru v působení mrtvých? Co je konečnost člověka? Lze prohloubit současnou rozpravu o ní? Mohou mít mrtví budoucnost, byť v podobě
Co je to drapérie? To je otázka, na kterou se autor pokusil odpovědět nejen úvahami o tomto kompozičně výtvarném prvku, ale také řadou konkrétních příkladů od antického Řecka až po současné konceptuální umění. Podle autora je drapérie kvintesencí tvaru. Není to však jen výtvarný prvek, ale je to také způsob, jímž se tělesnost otevírá našemu vnímání. Proto je také jedna z kapitol věnována erotice
Michal Janata (nar. 1952) ve své esejistické knize Stáří je mládím světa rozkrývá titulní téma v široké historické perspektivě myšlenkových a kulturních souvislostí a pronikavě analyzuje systémová znevýhodnění, jimž jsou v naší současné společnosti vyznávající kult věčné mladosti a neutuchajícího výkonu ve stále větší míře vystavováni příslušníci „vyloučené generace“. Hluboce erudovaný a přitom
Otázka hodnot je u nás obecně zanedbávaným tématem, proto je ambicí autora vyvolat o nich debatu, jež by nepomíjela díla autorů, jako jsou Friedrich Nietzsche, Max Scheler, Nicolai Hartmann a Martin Heidegger. Každému z nich je věnována samostatná kapitola. Autorovi jde o to vyvázat pojetí hodnot nejen ze sféry ekonomické, ale i ze sféry etiky. Hodnota je podle něj výsostně relační pojem. Člověk
Výchozí teze knihy o spravedlnosti zní: Spravedlnost není jednou dosaženým, dokonce ani cílovým stavem, jehož má být dosaženo. Naopak, spravedlnost je nezavršitelnou hodnotou, protože svou povahou je sporem o to, jakým způsobem jí má být dosaženo. Jak je možné, že Hans Kelsen vykázal spravedlnost z oblasti práva, zatímco Gustav Radbruch naopak tvrdí, že „právo je vůlí ke spravedlnosti“? To je
Kniha, která programově osciluje mezi vědeckým odborným a esejistickým stylem, je „obrazem“ zrodu české (nejen vědecké, ale té především) terminologie v 19. století. Na základě vybraných lexikografických děl z 19. a začátku 20. století se odvíjí děj postupného dovršení všech funkčních vrstev českého jazyka. Úmysl napsat knihu o zrodu české terminologie v 19. století nepovstal jen z potřeby
Podtitul knihy Mr(a)zí – Deník, který jím není – naznačuje, že chronologická posloupnost je téměř to jediné, co by mohlo upomínat na žánr deníku. Text je programově hybridní. Najdeme v něm různé stylové polohy, jež autor využívá k tomu, aby podal svědectví o tom, co se v něm a kolem něho děje. Najdeme zde vedle krátkých i delších glos k nejrůznějším tématům i úvahy o výtvarném umění, politice,
Autor se zamýšlí nad smyslem vidění, tím, co nám zrak dává, jak je výlučný v kontextu s dalšími smysly. Cituje klasiky a moderní autory, neboť téma vidění a jeho vnímání prostupuje staletími. Čtenář v jeho knize nalezne odpovědi na mnohé otázky, které si možná někdy kladl, aniž by znal odpovědi na tyto základní úvahy o podstatě vidění a života. Je napsána velmi odborně, ale přitom čtivě i pro
Abychom mohli poskytovat politice prostor pouze v té míře, která nám umožní se zabývat důležitějšími věcmi, musíme se v ní angažovat. Pokud ji necháme jen na těch, kteří nás chtějí o toto právo připravit, budeme se muset politikou zabývat proti své vůli, a proto se nebudeme moci zabývat důležitějšími věcmi, než je právě ona. Tato kniha se nejen zabývá aporiemi demokracie, ale rovněž vyvrací
Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd. Dále se věnuje vztahu paměti a mysli spolu s otázkou, jak se nám daří získávat jistotu o existenci myslí jiných, než je ta naše vlastní. Soustředí se na trýzeň, kterou nám
Kniha Velkoměsta v 19. a 20. století – křižovatky změn si komparativním prizmatem klade otázku, zda lze z konkrétních historických souvislostí vývoje čtyř evropských velkoměst 19. a 20. století, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně – a v odůvodněných případech s přihlédnutím i k řadě jiných měst – vysledovat rozdílné sídelní strategie. Tato práce se tedy rigidně nedrží pouze vybraných velkoměst,
Jak v úvodu svého textu Michal Janata otevřeně přiznává, jeho úvahy vycházejí ze zklamání z četby textů teoretiků fotografie. Zdá se mu, že například na rozdíl od literární vědy není teorie fotografie dostatečně propracovaná, protože jí v první řadě chybí promyšlená ontologie fotografického obrazu. Janata se ve svém textu nepokusil tento nedostatek odstranit a namísto toho se rozhodl zaměřit na