Na vlastní kůži, do morku kostí

Výuka nemá být přeléváním dat z hlavy učitele do hlav žáků, nýbrž společným kladením otázek a hledáním pravdy. Na tom se snadno shodneme. Jak ale takový ideál uskutečňovat v každodenní školní praxi? Tato kniha vznikla z pokusů, do kterých se společně pouštěli učitel, žáci a žákyně gymnázia v Jindřichově Hradci. Filosofie a religionistika se při nich propojovaly s experimentální dramatikou a se zkušeností samotných žáků. V hodinách plných živých obrazů, popsaných masek, poletujícího papíru a samomluv v parku dostávali slovo Sokrates, Seneca, Schopenhauer, Sartre i mnozí další myslitelé, jejichž jména začínají jiným písmenem. Především však dostávali slovo žáci: o filosofii se pouze neučili, ale sami zkoušeli filosofovat.

Kniha je určena nejen odborné veřejnosti, studujícím učitelských oborů a vyučujícím z praxe, ale všem, kteří přemýšlejí, jak doprovázet dospívající při hledání vlastního pohledu na svět a svého místa v něm.