Spisovateli, dramatiku a „písničko-znalci“ prof. Přemyslu Rutovi jde v této knížce především o pojetí zpěvu jako přirozeného lidského projevu. Sice svátečního, ne však přístupného pouze školeným specialistům. Rut sleduje své téma na sedmnácti osobnostech (K. Hašler, F. Futurista, V+W, O. Nový, V. Burian, E. F. Burian, Ch. Trénet, R. Pellar, Fats Waller, G. Formby, J. Suchý, J. Šlitr, J. Vodňanský, P. Skoumal, J. Bulis a K. Plíhal) spjatých s tzv. autorským zpěvem, v němž je důraz zcela spontánně kladen na zážitek z písně jakožto formulovaného nápadu, nikoli jako příležitosti k efektnímu pěveckému výkonu. Knížka navazuje na předchozí publikaci Markéty Potužákové Psáno ústy, čteno ušima (Brkola, 2013), která se věnuje českému přednesu ve světle autorčiny „francouzské zkušenosti“. Ta při interpretaci poezie nezačíná otázkou, co tím chtěl básník říci, nýbrž otázkou, jak je báseň udělaná – tedy mimo jiné jak zní. Parlando cantabile rozšiřuje toto pojetí na píseň, aspoň tu „neklasickou“. Prvotní předpoklad její adekvátní interpretace spatřuje v pochopení toho, „co není slyšet“, totiž formy, díky níž nápěv a text drží pohromadě jako tvar nejen významuplný, tedy čitelný a sdělný, ale také atraktivní pro smysly člověka, pro jeho potřebu rytmu, souladu, řádu – a v neposlední řadě pro jeho tělovou (ne pouze intelektuální) paměť. CD Šťastná hodina sestává ze tří písňových cyklů Přemysla Ruta: Návrat (Joseph von Eichendorff), Kolotoč (Vítězslav Nezval) a Láska a čas (Josef Hora).
