Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná. O čem tedy jeho kniha vypovídá? O utrpení Krista o passio Christi? Jistě. O utrpení člověka o passio hominis? Bezpochyby. To, pro co jsou Vokolkovy Pašije vzácné, je, že
Vyprávění o dvanácti měsíčkách, kteří ovšem nesedí na kopci u ohýnku, ale docela civilně v salonku restaurace U Reinerů v Písku, jak Marušce vyzradí paní knihovnice. A pak už se nestačíme divit, ukáže se, že jistý Jarmil Červen se vyučil na odborném učilišti tulákem, že Marcel Říjen je potřeštěný drak a že posel Silvestr Prosinec přinesl králi tu nejkrásnější zprávu ze světa. A kdo bude číst