„Čekárna“ je román o boji s vážnou nemocí, o slabé naději, že zítřek neumírá, ale i o radosti z nehasnoucí jiskry života a o víře, že všechno nakonec dobře dopadne. Tato kniha je jedním velice osobním a hluboce důvěrným loučením. Denica Ilčeva je bulharská psycholožka a analytická psychoterapeutka. „Čekárna“ je její první román, který psala v době nemoci své matky stižené rakovinou i během
Sváteční rodina je nebývale silnou knihou o lásce na pozadí smrti. O lásce živého k umírajícímu. Zejména však o hluboké, až obsedantní lásce živého k již zemřelému. O neutuchající touze, jež nemůže být nikdy naplněna, a proto může pokračovat až donekonečna. V těchto nadčasových povídkách, odehrávajících se v jedné z nejchudších a nejzaostalejších oblastí Bulharska, se skrývá možná až příliš
Deník o Čarnojevićovi – stěžejní román srbské avantgardy, poprvé vydaný v roce 1921, patří v evropském kontextu k nejpozoruhodnějším prózám s tematikou první světové války a byl přeložen i do francouzštiny a němčiny. V asociativním, lyricky laděném vyprávění, v němž se mísí deziluze s nadějí a nihilismem, hlavní hrdina zobrazuje prožitky a výjevy z haličské a italské fronty, vrací se ke
Zloději se vymstila přílišná naivita. Anebo snad mladistvý zápal. Je mu sotva čtrnáct, a stařeně, k níž se vloupal, aby ji okradl, devadesát tři. Zpočátku se zdá, že všechno půjde hladce. Opak je však pravdou. Mladík se ani nenaděje, a už je zavřený v koupelně, kam ho stařena, hlídající za dveřmi, zamkla. Teď si bude muset vyslechnout příběh života, který spěje ke konci, vzpomínky osoby stejně
Mladý agronom Florián se vydává na odlehlý statek v Patagonii, aby tam z výzkumných důvodů sesbíral vzorky škodlivého hmyzu. Doprovází jej jeho pes Atila, s nímž ho pojí pouto silnější než s kterýmkoli člověkem. V samotě údolí jej očekává majitel usedlosti, starý muž stižený degenerativní chorobou, a prchlivá, tajemná žena, která o něj pečuje, se svým malým synem. Neklid krátce po příjezdu
Matka a dítě putují v kánoi po mohutné řece Atrato srdcem pralesa. Matka je bílá, dítě černé. Uprostřed bujné vegetace plné tropického ovoce, neúprosné řeky i slunce a mraků neustále hrozících deštěm vypravěčka líčí své spolucestující své dětství a vzpomínky i to, jak se dítě dostalo jednoho horkého rána do jejího života. Bárka pluje vpřed, neklid vzrůstá. Žena by nejraději do cíle nikdy
Druhá světová válka, čas zkoušek, v němž se vybarvují charaktery a každé rozhodnutí může být fatální. V mnohonárodnostní jižní Baranji, oblasti mezi Dunajem, Drávou a maďarskou hranicí, kde před válkou žilo 30 % Němců, 26 % Maďarů, 21 % Srbů a 20 % Chorvatů, se vyostřují etnické a ideologické spory. Okupanti prosazují vizi „Velkého Maďarska“ bez skrupulí, krutě, a nelítostná je i odplata
V této novele ožívají hlasy – a dokonce i šelesty, ozvěny a dozvuky –, jimž se daří bez sentimentu, soucitu i radosti zobrazit realitu jedné epochy. Temný červnový den roku 1978, kdy dochází k porážce argentinské fotbalové reprezentace. Ještě temnější den téhož měsíce o čtyři roky později, kdy se k porážce argentinské reprezentace přidává i porážka celé argentinské armády. Zatímco euforie zvláště
Lékařka, zdravotní sestra, ošetřovatelka, sanitář, ale také vizážistka, houslistka, předčitatelka… Tyto osoby si v útrobách nemocnice jedna po druhé berou slovo, aby vyprávěly o svých zážitcích s pacienty a jejich příbuznými, kteří zanechali stopu v jejich nitru, o jemných poutech, která s nimi navázaly, o těžkých rozhodnutích, jež musely učinit. Jemnými tahy líčí svůj každodenní život zasvěcený
Nejlepší povídková kniha chorvatské moderny, odehrávající se převážně v Dubrovníku a okolí, zachycuje s velkým smyslem pro povahokresbu a psychologický detail traumatické stavy a situace, jakými jsou úmrtí potomka, pracovní úraz, sexuální obtěžování, defektní vztah s otcem, nejasné pocity viny i konkrétní výčitky svědomí. Častými motivy jsou láska, od platonické po čistě tělesnou, a návrat. Do
Na nároží jedné z nejznámějších ulic v Antofagastě se každé ráno postaví muž a jen zírá do nebe. S ním všechno začíná. Mladý pouliční kreslíř a půvabná kejklířka se snaží odhalit tajemství tohoto podivného muže, a proto ho doprovodí na jeho cestě do San Pedra de Atacama. „Chci zemřít blahořečený tamními nebesy,“ svěří se jim. Společně se vydají do pouště, kde se střetnou s tragickou minulostí a
„Svět je vždycky takový, jaký jej udělá žena.“ Německý inženýr Strasser přijíždí do odlehlých končin severní Argentiny. Má zde řídit stavbu mostu, který spojí dvě místa, nikdo však dost dobře neví jaká. Se svou ženou Hilde, která ho doprovází, oba prchají z Evropy zmítané válkou ničící svět, přinejmenším ten, který znali. Ale tam, v oné zvláštní krajině, uprostřed horka a neustálého deště,
Co ve své zemi zanechává ten, jenž z ní odchází? A co v ní nachází ten, jenž se vrací? Z vyhnanství či z dospělosti se člověk vrací na místo, kde se odehrála minulost, do země, jež je stále stejná. Nevinný pohled dítěte a moudrost člověka, který mnoho zažil a viděl, aniž se hnul z místa, se proplétají se zmařenými sny, s dalekou válkou, která probleskne v jediném obrazu: zranění vojáci ve vlaku.
Hrdinka románu se po dvaceti letech vrací do rodné Argentiny, odkud kdysi kvůli jedné tragické události uprchla. Je však jiná: vypadá jinak, má i jiný hlas. Dokonce má i jiné jméno. Poznají ji ti, kteří ji znali dříve? Pozná ji on? Mary Lohanová, Marilé Lauríaová nebo María Elena Pujolová – ta současná, i ta dřívější – se tak znovu ocitá na předměstí Buenos Aires, kde před lety založila
Jakým způsobem lze ztvárnit zdánlivě nevypověditelnou složitost skutečnosti? Kolik verzí může mít jeden příběh? V době mezi dusivým soumrakem a jitrem, jež nepřichází, splétá několik lidí v jednom koutě u řeky své představy a vzpomínky. Rozpomínání se a předtuchu zločinu zpříjemňují každodenní rituály, v jejichž opakování se skrývá krutost a děs. Vražedná hrozba zamořuje kraj hrůzou a úzkostí.
rombonista vukovarské dixielandové kapely vzpomíná v záhřebském vyhnanství na dospívání a zrání členů orchestru v rozmezí let 1960–1991. Nitky košatého příběhu, pravidelně odbočujícího k místním muzikantům s neuvěřitelnými schopnostmi, se sbíhají k záhadnému dirigentovi, profesoru Angelusovi, a postupně odkrývají jeho životní příběh, hudební dráhu i podivné muzikologické výzkumy. Hledání klíče
V období studené války bylo Československo cílem mnoha latinskoamerických levicových intelektuálů, z nichž někteří o svém pobytu zanechali písemná svědectví. Tato kniha prezentuje a analyzuje texty z období let 1947–1959, mezi jejichž autory nalezneme i velká jména světové literatury jako Gabriel García Márquez, Pablo Neruda, Jorge Amado či Nicolás Guillén. Tito návštěvníci nebyli obyčejnými
Kniha povídek Loď z vody – zásadní dílo chorvatské prózy sedmdesátých let – představuje katalog neobyčejných a bizarních postav, událostí a legend spojených napříč dějinami s autorovým rodným městem na břehu Dunaje. Ve výrazně lokálním prostředí ovlivněném poezií majestátní řeky se objevují i typicky postmoderní témata: šifrovaný jazyk, alternativní způsoby komunikace nebo hra s cizími texty.
Soubor povídek Montevidejci (Montevideanos) poprvé vyšel v roce 1959 a byl první literární prací autora, jež obdržela jednohlasné uznání kritiky i čtenářského publika. Na jevišti hlavního města Uruguaye rozvíjí Benedetti svá oblíbená témata (zejména rodinné a milenecké vztahy) a činí tak s jemným humorem a velkým porozuměním. Živé, emočně důvěryhodné postavy zde zakoušejí univerzální lidské