V době, kdy slovo zní stále hlasitěji a mlčení se stává vzácností, přichází Max Picard se svou nadčasovou úvahou o pravé povaze ticha. Ve sbírce krátkých kapitol se nezabývá módními frázemi ani povrchní kritikou – naopak se ponořuje do jádra slova a mlčení, odhaluje jejich vzájemný vztah a ukazuje, že právě tam, kde slovo začíná, mlčení nekončí. Picard ukazuje, že mlčení není jen nepřítomnost
Rudolf Kassner (1873 – 1959) byl jednou z nejzajímavějších a zároveň nejméně známých osobností evropského kulturního myšlení první poloviny 20. století. Narodil se ve Velkých Pavlovicích v rakousko‑uherské monarchii a navzdory dětské obrně, která ho pro zbytek života odkázala na berle, se stal vášnivým cestovatelem, poutavým esejistou, překladatelem a kulturním filozofem. Kassner studoval
Balkovský Pegas Jaromíra Šebka je román, v němž se zapomenutý český venkov mění v jeviště lidských vášní, děsů i drobných zázraků. Autor s citem pro archaický jazyk a jemnou ironii rozehrává příběh, který spojuje hororové archetypální obrazy s humorem a lyrickou obrazností. Výsledkem je mnohovrstevnaté, pitoreskní vyprávění, kde se každodennost mísí s fantaskními vizemi.
Kniha vypráví o velmi vážných tématech tak, jak to umí jen Anna Anisimova: s neuvěřitelnou lehkostí a optimismem. Je možné být šťastný, i když nám osud zapomněl dát do vínku jeden ze smyslů – třeba zrak nebo sluch? Je to pro rodinu trest, anebo naopak dar? Malá hrdinka této knížky se učí psát tajným písmem, spřátelí se s dědečkovou hůlkou, hraje si s neviditelným slonem, spolu s velrybou se noří
Je to příběh života, umírání a smrti. Pozoruhodná a do řady světových jazyků přeložená kniha Kachna, smrt a tulipán začíná setkáním kachny se smrtí. Zpočátku je kachna podezřívavá a vystrašená, ale smrt ji uklidní a dokonce začne působit vlídně a mile. Závažné téma je pro dětského čtenáře působivě podáno jemně a s velkou mírou laskavosti a soucitu. Smrt není děsivá, ani dotěrná, její zobrazení
Po dovršení sedmdesátého roku svého života nabyl Vilém Flusser dojmu, že dosáhl zralosti, jež ho opravňuje k tomu, aby sepsal to, co sám nazývá sumou. Tehdy ještě netušil, že tato suma se podivnou souhrou okolností stane i jeho nedokončenou filosofickou závětí. Kdo se však začte do díla Lidská geneze, byť by se jednalo o svátečního návštěvníka Flusserových textů, po chvíli zjistí, že se ocitl v
Dílo nedávno zesnulého francouzského autora a ilustrátora dětských knížek Philippa Corentina je českému čtenáři dosud neznámé. Půvabná knížka Tati! hodlá tuto mezeru zaplnit a nabídnout nezaměnitelný humor a nadsázku, které jsou Corentinovi vlastní a jejichž podmanivostí získal během svého života řadu ocenění a uznání. Před čtenářem se na malém prostoru odehrává příběh, který na pomezí snu a
V pořadí již druhý soubor esejů filosofa Petra Bláhy opět představuje pestrou skladbu témat, nad nimiž tento autor dlouhodobě uvažuje. Předmětem jeho výprav do dějin myšlení jsou některé aspekty politické filosofie, mezi nimiž lze objevit například problémy moci, revoluce či utopie. Do některých esejů proniká autorova fundovaná orientace ve filosofii dějin či v otázkách filosofie výchovy. Vedle
Soubor pěti kratších úvah představuje německého filosofa Oswalda Spenglera, známého svou objemnou a provokativní koncepcí dějin, nejen jako polemika, ale také jako osobnost s širokým rejstříkem znalostí a zájmů. Titul je nazván podle první úvahy, v níž se Spengler vyrovnává s nařčením, že jeho chápání dějin je pesimistické. Další stať výboru zachycuje Spenglerovo srovnávání dvou myslitelů,
„Extramundánní básník“, tvůrce eposů, básní a povídek, esejista a znalec hudby Karl Spitteler (1845 až 1924), dodnes jediný švýcarský nositel Nobelovy ceny za literaturu, je v Čechách zcela neznámou postavou. Petr Babka jej v objemném svazku obsáhle představuje takřka ve všech žánrech. Na prvním místě je zde mohutná epická skladba Prométheus a Epimétheus. Tento epos stál u kolébky Nietzscheho
Studie o hluku německého filosofa Theodora Lessinga ukazuje, že se jeho kritický pohled na prožívanou skutečnost netýkal pouze obecnějších okolností, ale že byl prodchnut zájmem o kvalitu života. Jak Lessing podotýká v úvodu své knihy „zabývat se Bohem a koncem lidstva není o sobě a pro sebe významnější než zabývat se tisícem konkrétních praktických maličkostí“. Jsou to totiž právě tyto zdánlivé
Kniha Provincionalistovo bloudění akademickými chodbami žánrově navazuje na východiska dřívější charakteristiky filosofa provincionalismu. Tentokrát se jedná o aplikaci těchto východisek na autorovu dlouhodobou zkušenost s univerzitním prostředím. Své úvahy podrobuje pátrání po dějinných podmíněnostech toho, co bývá nazýváno ideou univerzity, a svá zjištění konfrontuje s tím, jak se mu jeví
Méně známá a do češtiny dosud nepřeložená kniha Martina Bubera vznikala v době druhé světové války. Autor v ní vychází z předpokladu hluboké společenské krize, které lze čelit pouze důsledným promýšlením kořenů naší civilizace. Vlastním námětem jsou rozličné reformní pokusy 19. století, jež reagovaly na dějinném důsledky Francouzské revoluce. Buber zasvěceně podává charakteristiky Saint-Simona,
Dílo Od subjektu k projektu zachycuje Flusserovo uvažování z posledního období jeho tvorby. Také z tohoto důvodu se jedná o vrcholné formulování jeho celoživotního tématu, kterým je hledání východiska z civilizační krize. Autor z rozličných hledisek sleduje jednotlivé kroky novověkého rozpouštění subjektu i objektu. Moderní člověk ztrácí jakoukoliv oporu v něčem uchopitelném, což dle Flussera
Kniha je pokusem o připomenutí svérázu dopisní formy vyjádření, třebaže se v tomto případě jedná o soubor fiktivních dopisů. Jejich adresáty jsou však zcela konkrétní teoretici revoluce, a to z různých období dějinného vývoje. Na rozdíl od autora spojuje adresáty jednotlivých dopisů vyzývání k revoluční akci, či naopak varování před nedoceňováním jejích důsledků. Autor vychází z předpokladů, že
Kniha nabízí tematicky uspořádané eseje, které se soustřeďují vždy na jeden aspekt výchovného úsilí. Pro vyhodnocování závažnosti těchto aspektů autor vybírá reprezentativní osobnosti, jejichž názory na výchovu vzájemně konfrontuje. Mezi zvolenými tématy se objevuje například otázka, jak souvisí výchova s lidskou přirozeností. Teprve po vyjasňování předpokladů výchovy mohou následovat otázky po
Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje
Vilém Flusser představuje v krátkých kapitolách své pojetí dějin. Postdějiny vyjadřují současný dějinný přelom, který se vyznačuje přechodem z tradiční textové kultury do prostředí, v němž získávají převahu technické obrazy. Člověk se ocitá v zajetí aparátů a jejich programů, nad kterými stále zřetelněji ztrácí kontrolu. Původní lidské očekávání se proměňuje v absurdní hru, při níž se rozplývá