Noc patří mrtvým. A Žaneta to brzy pozná na vlastní kůži. Po rozchodu jí nezůstalo nic – jen dluhy, podmínka a pocit, že se jí život rozpadá pod rukama. Když přijme práci na nočních směnách v márnici, bere ji jako poslední šanci začít znovu. Márnice. Ticho. Chlad. Těla pod prostěradly, která by se už nikdy neměla pohnout. Tak proč mají na zápěstích zvonečky? Žaneta začíná pochybovat – o sobě, o
Lucie s Liborem si pořídili velký dům. Sice nepůsobil nikterak okázale a těžko by jej šlo přirovnat k domu snů, přesto byli šťastni, že mají vlastní bydlení. Zanedlouho od nastěhování se jim narodil syn Vašík. Jeho příchodem jako by se rozmotalo klubko náhod a zvláštních okolností, které se začaly proplétat životem jejich rodiny. Liborovy hrůzostrašné sny jej krůček po krůčku naváděly a
Sophie se s rodiči nastěhuje do starého zpustlého domu v malém městečku ve Švýcarsku. V dosud neznámém prostředí se jí stane útěchou nalezená skříňka se starými dopisy. Romantickými texty je doslova okouzlena. Začne se zajímat o lidi, kteří si je psali. V pátrání jí pomáhá milý Josh, se kterým se zde seznámí. Co když mají dopisy daleko hlubší a propletenější zájem? Možná není náhoda, že je našla
Vánoce pro ni bývávaly tím nejkrásnějším a nejupřímnějším obdobím v roce. Zlom nastal před třemi lety, kdy ji její milovaný snoubenec zčistajasna oznámil, že už s ní dál nechce být. Nechal ji sedět samotnou u štědrovečerní večeře a zcela bez soucitu tak přeťal několikaletý vztah. Jako mávnutím kouzelného proutku Anna najednou na všechny zvyky a vlastní tradice dočista zanevřela. Nemilosrdně