Autoři se ve své knize věnují technologickému pokroku od počátků civilizace až po naši dobu, sledují jeho příčiny a především důsledky pro lidskou společnost. Zpochybňují představu jakési přirozené technologické „evoluce“, ke které dochází samovolně a samozřejmě. Předkládají důkazy, že směřování technologického pokroku je vždy věcí rozhodnutí, za kterým stojí někdy ekonomická či politická moc a
Matematici bývají vykreslováni jako podivíni, se kterými se člověk moc nepobaví, protože žijí ve vlastním myšlenkovém světě. Amir Aczel tuto veskrze mylnou představu vyvrací. Na pozadí pět tisíc let dlouhého příběhu matematiky vypráví pozoruhodné osudy myslitelů, kteří svými objevy významně přispěli k rozvoji přírodovědného poznání – od „kupeckých počtů“ po složité a hluboké teorie, bez nichž se
Existuje obrovská třída věcí, které věda dosud téměř zcela opomíjela. Jsou klíčové pro pochopení fyzické reality jak v každodenním životě, tak na úrovni jevů, jimiž se zabývá fyzika, přesto se tradičně předpokládalo, že je nelze zahrnout do souboru vědeckých vysvětlení. Nejsou to fakta o tom, co je, ale o tom, co by mohlo být (kontrafaktuály). Podle fyzičky Chiary Marletto se zohlednění
Cyklus přednášek Stephena Hawkinga a Rogera Penrose proběhl roku 1994 na univerzitě v Cambdridgi. Debata obou fyziků se dotýkala nejsložitějších problémů soudobé fyziky, mluvilo se o počátečních podmínkách vesmíru, pohlcování informací černými dírami či o směru plynutí času. Zastřešujícím problémem bylo, zda je možné propojit Einsteinovu obecnou teorii relativity s kvantovou teorií pole. Tato
Gravitace je v našem vesmíru dominantní silou. Rees a Begelman, oba renomovaní astrofyzikové, gravitaci zkoumají tam, kde je nekonečně silná: v černých dírách. Černé díry jsou ohromující objekty, které mohou mít hmotnost miliard Sluncí, ale pozorovat je lze jen prostřednictvím mohutného přitažlivého působení, které pohlcuje vše, co se octne v jejich blízkosti. Osudová přitažlivost popisuje, jak