Poezie Báry Sebery prorůstá světem poznamenaným mezigeneračními traumaty, závislostmi i pocity osamění. Autorka naslouchá veršům ukrytým v rýhách umakartových stěn i v prasklinách vlastní paměti a tvoří z nich syrové obrazy, které navzdory totální deziluzivnosti odmítají rezignovat. Rodná Ostrava zde není jen kulisou, ale důvěrně známým prostorem, který ji formuje, zraňuje, ale také nutí znovu
Marcel Proust a jeho Hledání ztraceného času je kanonické literární dílo. Kdo je však skutečně přečetl řádek po řádku? Proto je zde tato kniha. Abyste o svém ztraceném čase nepochybovali. Mistr České republiky ve slam poetry, hudebník a básník Filip Koryta vydává v nakladatelství Bílý Vigvam knihu podivných mikropovídek s názvem Poločas odpadu.
Nela Bártová sedí jako štěnice na zdi a poslouchá songy, milence i debily, sbírá cesty i autentické promluvy, loví poznámky, fráze, urážky, místa i lidi a hněte z nich granáty, které v rauši háže na stránku dřív, než stačí vybuchnout. Její básně jsou panoptickou jízdou plnou svébytného, extatického jazyka. Afekt střídá koncept, slova se štěpí a zase slučují. Při opatrném průchodu házelištěm hrozí
Debutová sbírka Nely Haluzové představuje naléhavou, pečlivě vystavěnou výpověď ohledávající hranice mezi intimitou a odcizením. Vodní toky i krevní oběh se vlévají jeden do druhého, zanechávají stopy, které nikdy zcela nezmizí. Město se stává živoucím organismem i vyprahlým fragmentem. Na hladině divokého a podmanivého oceánu, který je podobenstvím o pokojné proměně i znepokojujícím rozpadu,
Vzpomínkový knižní katalog na ostravsko-valmezského malíře Karla Noska (1991–2020). Nosek se uměl pohybovat na pomezí. Jeho malby někdy více, někdy méně insitní, byly dynamizovány pohybem, rychlostí, nebo expresivní gesticitou, nezřídka do obrazových ploch vmalovával textové poznámky. Rozhodně diváka nenechal klidným a pod rouškou vtipných narativů ukrýval kritické ostny. Malbou se tak pokoušel o
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů. Příběh o vzniku ohně je navracejícím se motivem ničení i naděje. V dobytém světě se bytosti měnící se v maso poznají až v popelu svých prarodičů.
Chtěli jste někdy vědět, co přesně znamená třeba gramlavy, oryngla, žgraň nebo chuj s tym, ale neměli jste se koho zeptat? Pak je tento slovnik určen právě vám! Publikace vám nejen slovně, ale i prostřednictvím názorných ilustrací vysvětlí významy mnohých výrazů a frází, které dodnes žijí v mluvě obyvatel na Ostravsku a v jeho blízkém okolí. Vše vyslovujte tak, jak je to pro tento region
Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího? Co když jsou cynismus a apatie jediným možným způsobem, který nám pomáhá vzdorovat životním peripetiím a který poskytuje alespoň částečnou úlevu od všech těch těsných rolí, jež jsme nuceni hrát? Hrdinkami sbírky jsou ženy, které už nebaví
Básnický debut Vojtěcha Beránka pracuje s lyrickými a často atemporálními výňatky z každodenních situací, kterými autor zachycuje skrytá a často netušená dramata všedních situací a dnů. Autorův básnický svět je syrový a tvrdý, viděný jakoby „zdola“ – z míst, kde se vyskytují lidé na okraji společnosti i jejího zájmu. Protagonisté autorových básní jsou často obyčejní lidé žijící na sídlištích,
Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů — těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách. Básnický subjekt se těmito dálkami nechává unášet, aby se vzápětí vracel zpátky přes pahorky vlastní paměti a toulal se jako flanér krajinou svého dětství i ulicemi přítomnosti. Jednou verše s
Básník a slamer Ondřej Hrabal se ve své třetí sbírce, která se jazykově rozpíná od útržkovitých záznamů po rozbujelou imaginaci vášně, obrací zejména do minulosti – té intimní v doteku s kolektivní. Zpochybňuje prastaré příběhy, ale zpochybňuje vlastně i jazyk jako takový, lidskou řeč. Ve světě jeho sbírky je komunikace možná jen stěží – nerozumí si lidé mezi sebou, ale ani subjekt sám vykořeněný
Mia je špičková agentka Tajné psí služby neboli TPS. Po studiu na psí akademii Dogfort se rovnou vrhne na svou první misi. Dostane za úkol dopadnout jednoho z nejznámějších padouchů Zvířecí říše – nebezpečného ježka Doktora Pichulku, který spřádá plány, jak zvířátka oddělit od jejich páníčků. První případ špionky Mii začíná, naštěstí na něj nebude sama a během pátrání získá spoustu kamarádů.
Co má společného mimozemšťan Čeněk, Don Baklažán, tajemná organizace JHUOP a Strana zeleninového odboje? Všichni figurují v dění posledního roku planety Země… Před jídlem si důkladně uřízněte ruce je groteskní povídková dystopie plná hutných pseudofilozofujících pasáží, ironie a především černého humoru. Příběh odstartuje na první pohled nenápadná smrt důchodce Arnošta v pražské tramvaji. To, co
Zpěvník a dlouhohrající album Co chceš víc?! uměleckého dua Kujóni (Jakub Tichý a Ondřej Turoň) vychází po jedenácti letech od založení skupiny k desátému výročí jejího založení. Třicet textů i s akordy, k tomu album s třinácti písněmi - ideální balíček pro všechny fanoušky poctivé trampské muziky, rozverných koláží, fotografií a samolepek.
Kniha Ostrov, co voní jako pomeranče je prodchnuta skácelovskou poetikou a hudebním jemnocitem, se kterým autorka k poezii přistupuje. Verše jsou pečlivě rytmizované a neotřelé. Básně rozvíjí motivy lidskosti, soucitu, ticha, strachu… a především lásky. To vše v příjemně přirozeném, civilním duchu a jednoduchosti.
Básnický debut výtvarnice Nely Bártové doprovázený úžasnými ilustracemi Kateřiny Šillerové vás vtáhne do světa sugestivní poezie čerpající inspiraci z každodenních promluv i extatických momentů mladické nerozvážnosti. Sbírka obsahuje QR kódy, které vám ukážou, co se skrývá „za oponou“ těchto mikrodramat. Na konci chodby je ráno... možná ale není. Možná je to jen iluze bdění po procitnutí z
Milana Nikla byste za kamaráda pravděpodobně nechtěli - je samolibý, netrpělivý, pro ostré slovo nejde daleko. A že by mu to nějak extra pálilo, to se taky nedá říct. Skoro to vypadá, že je mu navěky souzeno zůstat hercem lokálního významu, jenže jak je známo - štěstí se může usmát i na ty, kdo si to nezaslouží. A Milanovi se tak z ničeho nic začnou plnit sny. Albert Čuba ve své literární