Říká se, že mateřská láska je ten zvláštní příjemný pocit, který žena vnímá, když všechny její děti spí. Simona Monyová zastává názor, že mateřská láska je naopak věrným odrazem toho, co jsme pro děti ochotné udělat, obětovat i vydržet, když jsou vzhůru.
Ženy by pro to, aby byly šťastné, udělaly cokoliv. Chodily po rukou, nechaly si přifukovat prsa kompresorem, živily se čtyřlístky... ženy by pro štěstí udělaly cokoliv, vyjma jediného: být samy sebou. Citová divočina je příběh čtyř kamarádek, které na konci cesty za štěstím nacházejí svoje skutečné já. Je to příběh žen, které až ve středním věku pochopily, že tím jak vidíme samy sebe, vytváříme
Humoristický román v povídkách Jednou nohou v blázinci, který vychází ve druhém – rozšířeném vydání, věnovala autorka všem ženám, co obdobně jako ona „zhltaly kdejakou příručku o výchově dětí, a přitom nadále zůstaly pouhými amatérkami“. Monyová ví, o čem píše, sama je matkou tří synů a rodičovství považuje za tu nejtěžší, a přitom nejkrásnější profesi.
Ukázka z knihy Kudlanka bezbožná "Proč bezbožná?" divil se Jan, když jsem mu před mnoha roky věnovala textík Kudlanky. "Protože Kudlanka bezbožná je mnohem horší ne kudlanka nábožná" pravila jsem záhadně. "Horší? Co může být horšího než se nechat po sexuální aktu sežrat samičkou ?!?" "Oženit se s ní," pravila jsem.
Základním omylem většiny matek je domněnka, že se zvyšujícím se věkem by měly zmoudřet a výchovu potomků zvládat snadněji. Ve skutečnosti však jde pouze o to, aby si každá matka dokázala zachovat aspoň tolik rozumu, kolik měla, než svoje děti počala… Kniha Matka v koncích je volným pokračováním knihy Matka v krizi.
V Opiju tě rohlíkem se můžeme poznat všichni – my nedokonalí. Hlavní hrdinka Zuzana svádí nikdy nekončící boj se svými slabostmi, zlozvyky a neřestmi, klade si předsevzetí, která nedodržuje, nechává se opíjet rohlíkem i životem. Kniha Opiju tě rohlíkem byla před lety kritiky přirovnávána k bestselleru Deník Bridget Jonesové nejen proto, že tyto romány vyšly takřka souběžně, ale zřejmě také proto,
Hlavními postavami druhého vydání jedné z prvních knih Simony Monyové - PLETKY S OSUDEM jsou dvě sestry, která se sřídí známým rčením : Dá-li vám někdo nalinkovaný papír, pište napříč. A ačkoliv obě hrdinky svědomitě porušují zavedená pravidla, píší napříč za každých okolností, pokoušejí se osud obelstit i podplatit, štěstí jim stále uniká.
Ve Střípkách z ložnic se dočtete, jak se změní vztah, když se z manželských ložnic namísto milostných vzdechů začne ozývat dětský pláč.
Netvrdím, že by se matkám mělo bránit v lásce k dětem. Říkám jen, že je lepší, když matky milují ještě někoho jiného,“ konstatuje R. Gary. Hrdinka knihy Tchyně a uzený... si tento výrok ověřuje na vlastní kůži - bere si za muže jedináčka. Zaslouží si muž, který se ve čtyřiatřiceti nedokáže vzepřít své matce, manželku nebo jen soucit? Je snažší bojovat s opičí láskou anebo s větrnými mlýny?
Kniha Simony Monyové Zítra vyjde slunce je třetím románovým dílem autorky, která v něm tentokrát líčí postupný krach manželství mladé ženy Hedviky s egoistickým Richardem. Příběh začíná v posledních letech totality, kdy kariérista Richard kvůli své touze po moci a penězích tvrdě narazí a z ředitelského křesla putuje rovnou do vězení. Hedvice se hroutí svět pokud jde o existenční zajištění, ale i
Kniha Ženu ani květinou... vypráví o tom, co všechno zraňuje mužské ego, a co všechno jsou ženy schopny snášet ve jménu takzvané osudové lásky.
Váš zadek dávno není tak pevný jako ve dvaceti, vlastní děti k Vám promlouvají svahilsky a manžel s Vámi nehovoří pro změnu už vůbec? Nevěste hlavu, nejste v tom sami. I hrdinky Poslední extáze prožívají krizi středního věku, a snaží se zpomalit ujíždějící vlak bláhovými skutky.
Otcomilky jsou humorně laděný příběh o vztazích otců a jejich dcer, o vylétávání z teplých hnízd a novém hnízdění. Otcomilky jsou knihou na každý noční stolek.
Srbský spisovatel Dušan Radović řekl: „Jsou muži a muži. Někteří dokáží udělat šťastnými mnoho žen, a některým se s bídou povede udělat nešťastnou jen jedinou.“ František, hlavní protagonista knihy Deník citového vyděrače, se této teorii vymyká, a úspěšně ničí život své (v pořadí již čtvrté) manželky.
Říká se, že pravou lásku potkáte jednou za život. Jak si však můžete být jistí, že ta kterou jste našli, je ta pravá? S tímto problémem se potýkají i hlavní postavy Světlana a Lumír. O jejich osudu se dočtete v knize Jednou za život, která je jednou z prvotin autorky Simony Monyové.
Také bojujete s nadváhou, nedostatkem času a neposlušností vlastních dětí? Váš muž si našel milenku, co připomíná tyčku k fazolím a vaše ňadra jsou důkazem, že zemská přitažlivost skutečně existuje? Život vám přistřihl křidýlka, a vy netušíte jak dál? Třetí vydání nejúspěšnějšího románu Simony Monyové vám ukáže cestu.
Pozoruhodné je, že ačkoliv tuto knihu psala žena, jde o intimní výpověď muže. Autorka se dokonale vcítila do role pětačtyřicetiletého psychologa, který je postižen typickým syndormem muže středního věku - druhou mízou. Jak dalece může zkomplikovat zaběhnutý život náročná milenka a kam až sahá tolerance vlastní ženy, se dočtete v Roznesu tě na kopytech.
„Mám za sebou neobyčejných šestnáct měsíců. Život s Otmarem byl vzrušující a naprosto jedinečný - něco jako výlet na Mars. Padly na něj moje celoživotní úspory, pravda. Ale já si to doopravdy užila. Jenže kdo by chtěl zůstat na Marsu věčně…“
„Budu mít dítě.“ Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem. „Zopakuj to!!!“ zařval. „Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji. „Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“ Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu
Čerstvá absolventka vysoké školy Soňa se snaží vymanit z důsledků ne příliš šťastného dětství, problematického vztahu s matkou a soužití s otcem-alkoholikem. Zároveň si bolestně, ale cílevědomě buduje nové zázemí ve vztahu s Petrem. Dosáhne Soňa Milostnou strategií vytoužené harmonie?