Anarchista Ihar Aliněvič (rusky Igor Oliněvič) je politickým vězněm běloruského režimu. Poprvé byl zatčen v roce 2010 a následně bez důkazů odsouzen k osmi letům. V roce 2012 vyšel jeho vězeňský deník Jedu do Magadanu. Stal se okamžitě nejen dokumentárním, ale i literárním hitem. Igor píše o tom, co se děje v současném Bělorusku, o volbě člověka v situaci mezi životem a smrtí, mezi svobodou a
To by nikdy nefungovalo, namítají obvykle lidé, když se jim snažíme přiblížit anarchistické pojetí lidské společnosti. Anarchie je v jejich očích utopický ideál, který v realitě nemá šanci přežít. Peter Gelderloos jim svou knihou říká, že se zásadně mýlí. Přináší desítky příkladů z celého světa, z minulosti i současnosti, a ukazuje na nich, že anarchie, tedy společenské uspořádání, v němž
Malá čítanka radikálního buddhismu je v Čechách, zahlcených ezoterickým brakem, první publikací svého druhu. Přibližuje čtenářům teoretické a historické základy současného sociálního a ekologického buddhismu na Západě i v Asii, kde je buddhismus takzvaně doma. Na příkladu odborných studií (Bondy, Fromm, Shields, Victoria) i vlastních textů angažovaných buddhistů (Učijama, Har Dayal, Ambedkar,
Anna Garasjovová (19021994) zažila cara, obě revoluce roku 1917, bolševickou éru i rozpad Sovětského svazu. Jako anarchistka prošla vězením i vyhnanstvím. Pracovala jako zdravotní sestra, ale i jako rytec v tiskárně map. V 60. letech se seznámila s Alexandrem Solženicynem a pomáhala mu zpracovávat a ukrývat materiály pro Souostroví GULAG. Pro zvídavého čtenáře i pro historika nejsou
Ocelové století mapuje sociální historii Ruska od revolučních let 1917–1921 do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Autor popisuje politickou snahu SSSR „dohnat a předehnat“ Západ za každou cenu a sociální odpor lidových mas proti „shora“ vnucenému kurzu. Sleduje postupný vývoj forem sebeorganizace a vzdoru námezdních pracujících a rolnictva, ukazuje jejich sílu i slabost. Věnuje pozornost i
I v padesátých letech u nás existovala kontrakultura, která si dokázala uchovat nezávislost. Páskové a později chuligáni, jak byla tehdejší režimní propagandou nezávislá mládež označována, si rozhodně nenechali mluvit do toho, jakou hudbu mají poslouchat, jak tančit, co číst, či dokonce jak se česat a oblékat. Jejich společenský protest vyjadřovaný na veřejnosti zejména oděvem, nebyl prvním, ale
Texty Subcomandanta Marcose mají mnoho obdivovatelů a byly jim jednomyslně přiznány literární kvality, ať se jedná o komuniké, poezii nebo prózu mísící a překračující tzv. tradiční žánry. Marcos prostřednictvím svých textů vystupuje jako vizionářský politický analytik a současně jako „interpret“ domorodého myšlení a kultury.„První vesnice, do níž jsme v roce 1985 vstoupili jako zapatisté, je
V roce 2009 se na webu objevil následující text: „Jmenuji se Sergej Gavrilin. Je mi 26 let. Žiju v Gomelu. Téměř čtyři roky jsem byl tajným spolupracovníkem běloruské KGB. Byl jsem infiltrován do veřejně-politických kruhů Běloruska s cílem získat informace zajímající KGB a také získat vliv na společensko-politické procesy. Během tajné spolupráce jsem si vedl deník o své činnosti. Z tohoto deníku
Anarchosyndikalismus je jedinou známou masovou formou anarchistického hnutí, jehož organizace byly tvořeny stovkami tisíc lidí. Anarchosyndikalisté se objevovali v nejdůležitějších sociálních bojích 20. století a zanechali v nich svou stopu, ale stáli i v centru formování dělnické kultury mnoha zemí.