Básnická sbírka Violy Fischerové. „On je to vlastně takový Předkonec 2, jenže tentokrát vztažený na mne.“ – Viola Fisherová Viola Fischerová (1935) vydala básnické sbírky Zádušní básně za Pavla Buksu (1993); Babí hodina (1993/95); Jak pápěří (1995); Odrostlá blízkost (1996); Divoká dráha domovů (1998); Matečná samota (2002); Nyní (2004); Předkonec (2007); Písečné dítě (2007). Je autorkou
Bílé předání je prvním pokusem o ucelené vydání díla Guy Viarra v jedinéknize. Až na jeho nejdelší prózu Don't call me worthy (Greges, 2002) a naněkolik textů z ranného období obsahuje tato kniha všechno, co z Viarrovypozůstalosti dosud vyšlo. Texty jsou řazeny chronologicky podle doby vzniku,nikoli podle data prvního vydání. Jedinou výjimku představuje "Dopis přišlýodjinud" postavený na úplný
V knize Srovnávací studie autor upozorňuje na rozdílnost zdánlivě podobných uměleckých děl nebo teoretických myšlenek, které sice vznikaly současně, ale na různých stranách železné opony. Ukazuje, v čem se lišili kritici Jindřich Chalupecký a Clement Greenberg, rozdíly mezi díly socialistického realismu a malířem Normanem Rockwellem, srovnává mírové manifesty Jana Lukeše, Vladimíra Boudníka a
Eugénio de Andrade (*1923) je básník smyslů a přírody. Ze slov těží intenzitu světla a žáru, okamžiků nesmrtelnosti, ale i hlubin stínu a fatality v působivých obrazech evokujících spojení přirozenosti člověka a přírody v harmonii světa i ve smíření s "bílým mlčením pouště". E. de Andrade patří k nejvýznamějším a nejpřekládanějším současným portugalským básníkům. Vydal více než dvacet básnických