Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel. Během dvaceti let zde na kariérním
Toto je soubor jednoho sta dvaceti básnických etud, které autor napsal na rozloze patnácti let.
Tato kniha je druhým svazkem souboru představujícího autorskou, dramaturgickou, teoretickou a pedagogickou tvorbu Jana Vedrala. Navazuje na svazek DramaTIK. Je výborem dramaturgických esejí, studií a statí, jimiž autor doprovázel od osmdesátých let dvacátého století svou dramaturgickou, autorskou a pedagogickou praxi. Autor vychází z přesvědčení, že vedle praktické dramaturgie je součástí
Druhý svazek Díla Pavla Petra s názvem Velká Morava shrnuje jeho první čtyři básnické knihy, vydané v letech 1990–1995: Déšť ve vězení řeky, Křest za hluboké noci, Zlé brusy nože, Rána střeleb.
Sbírka povídek a básní, které čtenáře vtahují do světa vzpomínek, myšlenek a dětských prožitků, jež se prolínají s otiskem historických událostí. Introspektivní, obrazný styl, plný metafor a poetických momentů doplňuje silný smysl pro detail. S touto knížkou se ocitáme uprostřed melancholické nálady, v níž se prolíná minulost a přítomnost, a vnímáme čas jinýma očima. Fotografie Karla Cudlína
Třetí svazek Díla Pavla Petra s názvem Trojlodí shrnuje pět jeho básnických knih vydaných v letech 1996-2001: Trojlodí Jakuba, Za svítání Morava, Andělům víno, Srdéčko skonči, Javor mrazu javor.
Knížka sebraných svědectví Mám to před očima, jako by to bylo dnes vznikala několik let na půdě Domova pro seniory Mikuláškovo náměstí v Brně. Je vystavěna z více než třiceti zaznamenaných vzpomínek pamětníků především na období protektorátu a druhé světové války. Vyprávění však ze své podstaty zasáhla i do desetiletí předválečných i poválečných. Soubor vyprávění ve svém celku vytváří obraz
Ne pouze výbor ze Škrabalových dosud vydaných knih. Až nyní vydaný román v básních. Román celoživotní, osobní i společenský. Umělecká reflexe i nekorektní vtípky. Starý svět, nový svět. Americké road movie. Brýle na oči, colu do ruky a jedu! Rozjezd v Brně s míčem pod nohama. Rychlostní rekord v dospělé Praze, devadesátkový vrchol kapitalismu. Pak stabilita na pravidelném okruhu manželství,
Jak se dá žít se ztrátou blízkého člověka? Toto je příběh o ztrátě a bolesti. Tarjei padl na misi v Afghánistánu, stejně jako další dva jeho kamarádi z rodné vesnice. Norská spisovatelka Helga Flatlandová čtenáře vtahuje do světa jejich blízkých, kterým nezbývá, než čelit smutku, který už nikdy nezmizí.
„Moje kniha je o Ferentari, čtvrti, o které si její obyvatelé myslí, že je kolébkou frajerství. Je také o lásce — zištné? nezištné? — mezi spisovatelem, který přistál v nejchudší bukurešťské čtvrti, a bývalým vězněm, který se naučil mít rád i muže, protože při svém prvním odsouzení mu bylo pouhých patnáct let a sexem si člověk nejsnáze zajistí ochranu. Je o tom, jak zvládnout život na svobodě,
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo. Psychedelicky se v něm převalujeme jako hlad, jako vzájemná starost. Vše je možné, vše je vtělené. Prožívání jako fundamentální vlastnost hmoty. Fikce stojí stranou. A
Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota. Já jsem v tobě a ty jsi ve mně. A přesto to neznamená, že budeme spolu. Ale když se pro ohroženého druhého obětujeme všichni, oběť ztratí význam. Sami
První svazek Díla Pavla Petra s názvem Ganymedovo ovoce shrnuje juveniilní verše psané v rozmezí let 1982–1991 (v jednotlivých případech ještě s autorovým zásahem a úpravou na samém začátku devadesátých let, nejpozději potom u jednoho textu v roce 1994). Kniha je rozdělena do oddílů: rok 1982 zastupuje jedna báseň, stejně tak rok 1983 je zastoupený jednou básní (napsanou v
Toto je dojemný příběh rodiny, která kdysi opustila svou zemi v naději, že začne nový život. S hořkosladkým humorem jej vypráví syn, který se snaží stát Němcem. Řeč umí lépe než úředník, u nějž žádá o německý pas, žije tu přeci pětadvacet let, což je většina jeho života... Žádná formalita však není bezvýznamná, když jde o přistěhovalce.
Březen 1897, Reykjavík. Nejvyšší úředník dánského krále na Islandu svolává zasedání učenců a význačných osobností ostrova. Sigurlína Brandsdóttir, dcera Brandura Jónssona, učence a písaře z Kotů ve Skagafjör?uru, zmizela. A s ní starožitný artefakt údajně nevyčíslitelné hodnoty. Islandské úřady zahajují vyšetřování krádeže, zatímco dívka se zcizeným předmětem podniká doslova neuvěřitelnou cestu.
Antologie básní o pivu a pivní poezie od roku 1880 po současnost. Knížka představuje národní bardy i autory regionální a zdánlivě bezvýznamné. Čtenář se v knize setká například s Egonem Bondym, Ivan Divišem, Jaroslavem Durychem, Jaroslavem Erikem Fričem, Břetislavem E. Frýdlantským, Zbyňkem Hejdou, Homérem (Pavlem Ambrožem), Františkem Hrubínem, Petrem Hruškou, Lvem Karvinským, Ludvíkem Kunderou,
Pro většinu Poláků leží Morava ve stínu Prahy a snadno na ni zapomínají. Ne tak básník, esejista a překladatel Michał Tabaczyński, který si tuhle část naší země vybral pro své toulky v dobách pandemie. Pomalu se prochází ulicemi moravských měst i po venkově a diskrétně ohledává moravskou duši. Nachází tu vlast velkých básníků — Jana Skácela, Otokara Březiny, Jakuba Demla, Ivana Blatného —,
Toto je psychologický román. Analýza rozkladu jedné dysfunkční rodiny, pokus dekódovat vznik a podstatu násilného činu. Měsíce běží. Nikdo nic neřeší. Každý má co dělat sám se sebou. Jenom se všem nějak hůř a hůř dýchá…
"Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí struktury. Zároveň je možno tyto texty číst jednotlivě, protože i samotný jeden text v sobě obsahuje myšlenkovou kompozici celé knihy. Východiskem je vždy první verš,
Tato antologie uvádí do českého kontextu pět běloruských dramatiček (NONAME67, VOLHA PRUSAK, MARYJA BJALKOVIČ, JULIJA ČARŇAUSKÁ VIKTORIJA KOVAL) a je zároveň prvním uceleným vydáním ženského běloruského dramatu v českém překladu.