Vít Slíva (nar. 1951) patří ke kmenovým autorům Hosta a nejvýznačnějším českým básníkům. V povědomí je zapsán jako „básník holanovské inklinace, věcí, jež míjejí, jako autor vysokých nároků, jako slavitel svého rodného Slezska, básník návratů, kontemplátor času, též jako virtuos s nesmírně širokým výrazovým rejstříkem — minimalista i rapsodik, bravurní cizelér slova i robustní rabiát, poeta
Soubor výňatků z milostných dopisů Azurový inkoust je svědectví o tragické lásce z dávných let, vtělené do projasnělého slovesného tvaru. S citlivým doprovodem kreseb ostravské malířky Hany Puchové dostáváme do rukou zpověď plnou výkřiků i zámlk na autorovo kardinální téma: pomíjivost. – Nebo trvání? Vít Slíva (*1951) vystudoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v
Toto je soubor jednoho sta dvaceti básnických etud, které autor napsal na rozloze patnácti let.
Básník Vít Slíva si v letech 1977 až 2008 vedl soukromý deník nazvaný Dnění, čítající více než 3500 stran. Tento soubor, jenž obsahuje jak poetické záznamy všedního dne, tak příležitostné básně, se v českém literárním prostředí stal určitou legendou. O jeho existenci se mezi básníky dobře ví, ale konkrétní obsah deníku je zahalen tajemstvím, poněvadž autor z něj dosud nic – až na drobné výjimky –
Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.
Láska smrt Bůh. Trojúhelník úplnosti a zároveň orné pole poezie. Sbírky Víta Slívy jsou si v mnohém podobné, a přesto v každém z jeho čtrnácti opusů najdeme něco navíc. Zde je to časová žeň. Rozevlátá obraznost ustupuje sevřenějšímu tvaru, v němž je i místo pro zámlky a gnómy. Za prvním slovem z onoho trojúhelníku pociťujeme palčivost, před níž není kam utéct. Druhé slovo si básník stále víc
Kolik toho unese báseň? Nikoli ve smyslu „jak mnoho“, nýbrž „jak nejméně“. Právě s tímto pokušením se Vít Slíva vyrovnává. A je to pokušení, k němuž v jistém okamžiku dojde snad každý zasvěcenec Poezie, přičemž Slíva si k němu klestil cestu již v předchozích sbírkách. Dalším silným momentem budiž setkání Eróta s Thanatem, objetí lásky a smrti. A pak jsou tu věci poslední, Slívova
Vít Slíva je už v povědomí současné české poezie zapsán dostatečně jasně a čitelně. Jako básník holanovské inklinace, věcí, jež míjejí, jako autor vysokých nároků, v mnohém i jako opěvovatel svého rodného Slezska, básník návratů, velký kontemplátor času, též jako básnický virtuóz s nesmírně širokým výrazovým rejstříkem — minimalista i rapsodik, bravurní cizelér slova i robustní rabiát, poeta
Nová řadová sbírka respektovaného autora navazuje na to nejlepší z jeho poetiky a otevírá novou básnickou řadu Hosta určenou především zavedeným autorům. „V oblasti česky psané poezie konce dvacátého století zaujal Vít Slíva místo novodobého klasika. Jestliže se v předlistopadovém období dočkal jediné oficiálně vydané sbírky (Nepokoj hodin, 1984), po roce 1989 byl, díky zájmu čtenářů i kritiků,