Chvíli recesista a chvíli kontemplativní kněz, potom zase manažer a jindy prostý poutník. Je to prostě živel. Františkánskej živel! Šebestián Pavel Smrčina vzpomíná v knižním rozhovoru na své dětství a dospívání, zkušenosti z vojny i studií teologie, ale také na kněžská působiště. Odkrývá své úspěchy v práci s lidmi na okraji společnosti nebo při vedení velkých farností, ale také vlastní
De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.
Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska. Je-li Bůh láska a je-li láska tvořící tak, že dá vzniknout vesmíru z ničeho, pak je lidská láska taky taková, láska je jedna. Láska nejen odkrývá zlaté poklady uvnitř duše člověka, ona je
Co si představit pod chválou prázdna, hříšníků, nudných svatých, trapných okamžiků, kněžských žvástů, přehánění, nestydatého tance, zakřiknutých, nezdravého křesťanství, povrchnosti atd.? Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Štěpán Smolen se ve své nové knize rozhodl chválit nedochválené.
„Už nejsi moje manželka.“ „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Jób 2, 10 Dobrý Bože! Stalo se něco, o čem bych nikdy nevěřila, že se může stát. Člověk, se kterým jsme si před lety slíbili lásku, úctu a věrnost, prostě jednoho dne přišel, oznámil mi, že už nejsem jeho manželka a sundal si prstýnek. Má jinou. Naprosto nechápu, co se děje. Připadám si jak ve
"Očekávejme příchod Ducha Svatého po devět dní s Marií při nejsvětější oběti. Vždyť z Eucharistie proudí na nás síla Ducha. Napojujme se denně na nevyčerpatelný zdroj bohatství a darů mše svaté, aby den seslání Ducha Svatého byl pro nás dnem pravých Letnic, dnem nejhlubší obnovy našeho života. Potom, sjednoceni láskou, ve světle Ducha Svatého splníme své poslání a očekávání nebe i země."
Učíš mě důvěře. Bezmezné. V okolnostech, které jsou lidsky nesnesitelné, Ty jsi vítěz. Ty máš vždy navrch, i když já jsem na dně. Když si myslím, že už nemám o co přijít a že horší to být nemůže, stane se něco, co mě hodí na ještě hlubší dno, než jsem čekala. Ale i když mě okolnosti a „lidský faktor“ ubíjejí, Ty mě pozvedáš. A pokaždé, když vstanu z prachu, jsem o něco silnější. Učíš mě, že
Drobná knížka, která dává srozumitelné odpovědi na složité otázky po Bohu, podstatě křesťanství, základních křesťanských hodnotách. Vhodná jako dárek nejen pro techniky, ekonomy a manažery, ale pro každého, kdo zápasí s nedostatkem času, ale je ochotný o Bohu přemýšlet.
Každý, kdo si dnes položí otázku, co určuje naši společnost, co ji formuje a dodává podobu, narazí na tyto tři její hlavní charakteristické znaky: svobodu, zodpovědnost a toleranci. "Pokusím se nastínit, do jaké míry mohou být zároveň základem globální dominantní kultury – avšak předesílám, že nejsem prorok ani učitel moudrosti. Raději očekávejte pohled pamětníka a samozřejmě – když to velmi
Malý František leží doma nemocný. I když by mohl spát dlouho, každé ráno si přivstane, aby viděl, jak se sluníčko dere přes žaluzie do pokoje a kreslí na zdi zářivě oranžové pruhy. Ty Františkovi připomínají lusky. Skáče po nich nahoru a dolů, doprava a doleva. Je to takový tanec. Když rozlousknete obyčejný hráškový lusk, vypadne malá zelená kulička. Moc dobroučká. A když skáčete po
„Já jsem ta cesta, pravda i život“ pronesl před svou smrtí Ježíš Kristus. Je to tvrzení, které má velkou hloubku a současně je odpovědí na základní životní otázku, kam směřujeme a jak tam můžeme dojít. Právě těmto třem pojmům jsou věnována první tři zamyšlení. Doufám, že v následujících dvanácti tisících slovech nalezne laskavý čtenář alespoň trošku naděje a povzbuzení.
Milé děti, v knize Místa zázraků se setkáte s Deborkou a její sestřičkou Esterkou. I když bydlí v obyčejném paneláku, nemají služku a dokonce si musí uklízet v pokoji, jsou to skutečné princezny. Jejich život je plný zázraků. Jeden z nich se odehraje v nejkrásnějším bunkru na světě a druhý, opravdu velký, během Deborčiny nejoblíbenější části mše. Tato malá knížečka mě nadchne ve více
Hlavním cílem tělovýchovné organizace Orel není a nikdy nebyla příprava mistrů světa, ale rozvíjení kladných vlastností dětí a mládeže na základě křesťanských hodnot. Stoletá, často velmi bolestná historie Orla je úzce propojena s dějinami České republiky. Provede nás jí novinář a publicista Václav Štaud v rozhovoru s orelskou legendou Božetěchem Kostelkou.
Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě. Letmé nahlédnutí do hlubin pokladů katolické církve - tak charakterizuje Marek Orko Vácha svou novou knihu Radost z Boha, která je určena zejména biřmovancům. Mohu vám zaručit, že když nebudete chtít, neodnesete si nic. Mohu Ti zaručit, že když budeš chtít… Bůh je jako pramen, ze kterého si každý odnese tolik, jak velkou si přinese nádobu.
Zcela jedinečná a originální desková hra pro celou katolickou rodinu! Hra obsahuje 5 kategorií: katechismus, církevní dějiny, kultura, světci a bible. Perfektní zábava na prázdniny pro celou rodinu. Více o hře: http://mladez.biskupstvi.cz/dcm/nabizime-2/cirkev-otazky-a-odpovedi/
Kniha „mistra pera“ Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Dává čtenáři prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce.
Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy?
Co je největším problémem naší doby? Molekulární biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha odpovídá na tuto otázku v sedmi obrazech. Za největší problém současné Evropské unie považuji, možná překvapivě a paradoxně, otázky kdo jsem, kdo jsme, kdo je člověk. Nikdy v dějinách nebyla odpověď důležitější než dnes. Podle odpovědi se budou psát zákony, podle odpovědi se budeme chovat sobecky, nebo
Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.
Bývalý vězeň. Sprejer. Ten, který nevěděl, zda chce být knězem, či manželem. Ta, která byla závislá na přijetí druhých. Ten, který se rozvedl nedlouho po svatbě. A přece dnes vstupují do života mnoha lidí a svým jedinečným způsobem vnáší Boha do veřejného prostoru: v hospodě, u kadeřníka, skrze graffiti pod mostem, hlas z rádia nebo otcovskou péči o ty nejzanedbanější. Řeč je o Zdeňku Papouškovi,