Kolektivní odborná monografie poprvé přináší komplexní pohled na fenomén kolektivních domů, domů hotelového typu a příbuzných architektonických útvarů, jaké se vyvinuly a byly realizovány v českých zemích v průběhu 20. století. Kolektivní dům (koldům) pod jednou střechou spojuje obytnou funkci se širokou nabídkou služeb a zespolečenštěnými provozy pro stravování, péči o děti či trávení volného
Friedrich Feigl (1884, Praha – 1965, Londýn) byl malíř, grafik a ilustrátor výjimečně širokého záběru a rozhledu. Po uměleckých začátcích v Praze v první polovině 20. století, kdy se v roce 1907 zúčastnil první pražské výstavy skupiny Osma, doznal uznání i v Německu, kde žil mezi dvěma válkami, stejně jako později v Anglii, kam utekl před německou okupací Československa. Kniha, na níž pracoval
Daniela Vinopalová (1928–2017) vždy žila stranou „uměleckého provozu“. Její tvorba je propojena s vnitřní hlubokou spirituální cestou. Ludmila Vachtová o jejím díle napsala: „Víra je předpokladem těchto zvláštních soch, religiozita nebo vyznání není jejich poslání. Jejich tajemství je v transcendenci, v porozumění záměru milosti.“ Tuto charakteristiku lze v podstatě vztáhnout na celek sochařčina
Hippolyt Soběslav Pinkas (1827–1901) byl jedním z prvních „českých Pařížanů“, který prožil část svého uměleckého života ve Francii. Studoval malbu v ateliéru Thomase Coutura ve stejné době jako Édouard Manet, s nímž ho spojoval zájem o realitu a nekonvenčnost. Krajinářské náměty Pinkas hledal ve fontainebleauském lese, kde se dostal do okruhu předních francouzských malířů později nazývaných jako
Kniha sleduje reflexi cirkusového světa v českém výtvarném umění a literatuře. Zpřítomňuje fenomén cirkusu v českém prostředí od počátku 19. století do poloviny 20. století, a to v širších souvislostech evropského umění. Cirkus s typickými postavami artistů, klaunů a krotitelů exotických zvířat je svébytným světem, odlišným od každodenní reality. Divákům poskytuje nebývalou podívanou a nové
Kniha Humanistická role architektury volně navazuje na předcházející knihu autorky Prožívat architekturu. Úvahy o humanistické roli architektury vycházejí z názoru, že její absence či nedostatečné naplnění stojí v jádru řady problémů dnešního vystavěného prostředí. Jednotlivé texty řeší základní otázky: jaký je význam humanistického rozměru architektury v současnosti a co způsobuje jeho absence a
Dílo Karla Těšínského (1926–2005) dosud nebylo podrobeno detailnějšímu zpracování a stále čeká na objevení odbornou i laickou veřejností. Autor patří k silné generaci umělců, jejichž uvažování, v poválečných poměrech, stálo v opozici vůči oficiálním výtvarným tendencím, jež formovala metoda socialistického realismu. Studoval v ateliérech Františka Muziky, Jana Baucha a Emila Filly, absolvoval v
Sbírka Roberta Runtáka zaujímá svým rozsahem i tím, jak je založena, výjimečné místo na výtvarné scéně, a to nejen v českém, ale i ve středoevropském prostoru. Zahrnuje prestižní výběr současného českého umění doplněný o reprezentativní přesahy do minulosti, zároveň však i díla „ikon“ současného evropského umění. Kniha se soustřeďuje na téma těla ve výtvarném umění od jeho projekce až po jeho
Josef Váchal / Kniha vzpomínek soustřeďuje fotografie, doklady a archiválie dokumentující život umělce. Z větší části jde o méně známé či dosud nepublikované materiály. Je působivou koláží zachycující atmosféru Váchalových vzpomínek. Přináší zároveň řadu nových informací z umělcova osobního života, jeho blízkých i přátel, dohledaných v pozůstalostech ve státních institucích i soukromých
„Lianozovská skupina? To je přece moje žena Olja, moje dcera Valja, můj syn Lev, vnučka Káťa, vnuk Saša a můj zeť Oskar Rabin,“ hájil se Jevgenij Kropivnickij, když byl v roce 1963 obviněn z formalismu, z organizování lianozovské skupiny a výstav neoficiálního umění. Lianozovské básníky a malíře však nespojovala jen rodinná a přátelská pouta, ale také osobitá poetika, soustředěná na všednodennost
Umělecká díla se sportovní tematikou nemusí být jen součástí obrazových dějin sportu, ale mohou přinášet i svědectví o životě společnosti a člověka. Kniha StArt představuje v pěti kapitolách, doplněných kratšími příspěvky, sport v předních dílech světového i českého umění. Nejdříve jako noblesní zábavu, se zaměřením na staré aristokratické sporty 16. až 18. století. Estetickými a erotickými
Alén Diviš (1990–1956) žil od dvacátých let minulého století v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a také navštěvoval přednášky Františka Kupky. Na počátku druhé světové války, za ostře protičeských nálad ve francouzské společnosti, byl zatčen a držen v pařížské věznici La Santé a potom vláčen po internačních táborech Francie, Maroka a Martiniku. V New Yorku, kam se konečně dostal roku
Eva Eisler (*1952) si světové jméno vydobyla na poli šperku. Pokud máme hledat nějakou obecnější charakteristiku, je jí to, že svá díla vždy vztahuje k architektuře. V autorčině pojetí má povahu architektonických vizí, konceptů rozsáhlých prostor a rovin. Realizace Evy Eisler v oblasti interiérového designu, výstavnictví i volné tvorby objektů nabývají na důležitosti od 90. let. První veřejné
Kniha přináší nové zpracování vývoje československého surrealismu v jeho formativním období 1933–1939. Na více než šesti stech fotografiích postihuje surrealismus jako komplexní umělecký fenomén, jenž zasáhl nejen do výtvarného umění, ale i do fotografie, literatury, filmu a scénografie. Koncepce knihy sleduje osudy Skupiny surrealistů v ČSR, tvorbu a názorový vývoj jejích členů, iniciátora
Kniha přehledným způsobem v časové lince mapuje všechny Hískovy ilustrátorské opusy vytvořené pro autorské knihy, bibliofilie a jako doprovody k titulům, které vyšly tiskem. Jednotlivé oddíly (grafika, kresba, malba) jsou doplněny citacemi z ilustrovaných děl. Je zřejmé, že Jan Hísek si tituly pečlivě vybírá, tak, aby odpovídaly jeho poetice. Jan Rous ji charakterizuje v textu knihy následovně:
Umělecká díla se sportovní tematikou nemusí být jen součástí obrazových dějin sportu, ale mohou přinášet i svědectví o životě společnosti a člověka. Kniha StArt představuje v pěti kapitolách, doplněných kratšími příspěvky, sport v předních dílech světového i českého umění. Nejdříve jako noblesní zábavu, se zaměřením na staré aristokratické sporty 16. až 18. století. Estetickými a erotickými
Monografie Česká malba generace 90. let představuje tvorbu 25 výtvarníků, kteří vstupovali na českou výtvarnou scénu v průběhu devadesátých let 20. století. Ve dvaceti pěti medailoncích, k nimž text napsala Edith Jeřábková, jsou představeni Jiří Černický, Ivan Vosecký, Petr Písařík, Petr Pastrňák, Josef Bolf, Tomáš Vaněk, Jakub Špaňhel a mnozí další. Při výběru více jak 200 reprodukcí je přitom
Zdálo by se, že dějiny umění 20. století každé větší umělecké hnutí fakticky popsaly a chronologicky zařadily. To, že teosofka a antroposofka Hilma af Klintová v posledních letech otřese kodifikovanými dějinami abstraktního umění však téměř nikdo nepředpokládal. Ovšem af Klintová byla jen malou částí velkého uměleckého hnutí, jež celosvětově poprvé ozřejmuje tato monografie. Jeho počátky jsou
Historička umění Julie Jančárková sleduje na základě jedné z nejkvalitnějších sbírek ruského umění z Galerie výtvarného umění v Náchodě obecnější téma. První část knihy přibližuje čtenáři na příkladech nejvýznamnějších jmen a děl ruské kultury dějiny ruského výtvarného umění od konce 18. století. Autorka se do hloubky zabývá i ruskou emigrací, jak v bývalém Československu, které pro výtvarnou
Symbolismus je v současné době vnímán jako jedno z klíčových uměleckých hnutí posledních desetiletí 19. a počátku 20. století. V českém prostředí byl prvním směrem, jenž proklamativně vystupoval jako součást širšího evropského uměleckého proudu. Jeho zásluhou patřilo české umění do přirozeného kontextu evropské kultury. Rozmanitá pojetí symbolismu jsou vždy spjata svými odkazy s romantismem.