Kniha teatroložky a překladatelky Zuzany Augustové nazvaná Umění životu nebezpečné: Reflexe současného (nejen) německojazyčného divadla a literatury je výborem z jejích recenzí, článků a studií, které vznikaly pro různá periodika v průběhu posledních dvaceti let. Díky vyhraněnému tematickému zaměření autorky bylo možné texty uspořádat do čtyř logicky provázaných a sevřených oddílů. První z nich
F. X. Šalda (1867–1937) i Jakub Deml (1878–1961) patří z dnešního pohledu mezi nejvýznamnější postavy české literatury první poloviny 20. století – v době jejich seznámení však byl Šalda osobností vnímanou jako „centrální“, Deml „okrajovou“. Oba vytvořili rozsáhlé, žánrově pestré dílo. Oba iniciovali i komentovali práci mnoha dalších tvůrců a komunikovali s nimi. Zároveň byli solitérními a
Studie v tomto svazku spojil záměr vyjádřit vděk fascinující spisovatelce a uznání originální literární teoretičce. Někteří z přispěvatelů se proto rozhodli rozvinout intenzivní čtenářskou zkušenost v interpretaci autorčiných románů; jejich stati jsou sdruženy hlavně v oddílu „Text románu, text města“; jiní se zaměřili na její tvorbu esejistickou (oddíl „Chvála rozpravy“). Další se obrátili k
Tvůrčí akt v literatuře, při kterém vznikají prvopisy – náčrty a rané varianty –, byl dosud v českém literárněvědném prostředí analyzován pouze v rámci strukturalisticky orientované textologie. Východiskem rozvažování je distance od dosavadních konceptů a navázání na ty badatele (Alexandra Sticha, Zdeňka Mathausera), kteří vznesli vážné výhrady vůči konceptu Jana Mukařovského o záměrnosti a
Dmitrij Sergejevič Lichačov koncipoval svůj stručný nástin (Těkstologija. Kratkij očerk 1964) na základě textologického studia staroruské literatury, jež vyústilo v jeho velké práci Těkstologija. Na matěriale russkoj litěratury X.–XVII. vv. (poprvé 1962). Přítomná kniha je ovšem určena rovněž textologům zabývajícím se jinými oblastmi, směřuje podle slov autora k „zobecněním, ke stanovení shod a
Druhý svazek Estetických přednášek Jana Mukařovského zahrnuje tři autorovy uměnovědné přednášky z třicátých let 20. století, které byly dosud otištěny pouze časopisecky. První z nich, raná univerzitní přednáška „Úvod do estetiky“ (1931-1932), dokládá, jak bezpečně Mukařovský nalézal svou vlastní cestu od podnětů ruského formalismu ke strukturnímu pojetí uměleckého díla. V přednášce „K sémantice
Tři přednášky z roku 1987, které tvoří knihu textového kritika G. Thomase Tansella (1934), nesou v originále titul A Rationale of Textual Criticism. Slovo rationale může označovat obhajobu či argument, a v tomto smyslu je užito v klasické textologické stati W. W. Grega "The Rationale of Copy-Text", na niž Tanselle volbou názvu nepochybně odkazuje. Tansellovi ale nejde o zdůvodnění nějaké
Komu patří voice-over, hlas filmového vypravěče, kterého nikdy nespatříme?Kdo obývá komiksový Marvelverse a jak nám k pochopení jeho povahy napomůžeteorie fikčních světů? Je možné, aby bylo literární vyprávění použito jakodůkazní materiál v soudním řízení? Jak se v postmoderním psaní uplatňujetradiční žánr ekfráze? Proč stojí za to trvat na rozlišení mezi literárním ahistoriografickým narativem?
Knižní soubor dvanácti textů představuje Miroslava Červenku – autora řady literárněvědných publikací z oblasti literární teorie, poetiky a versologie – jako významnou osobnost posledního půlstoletí české textologie a ediční praxe. Přítomný svazek soustřeďuje výbor ze studií, kritik a článků, v nichž se autor vyslovil k základním textologickým otázkám a ve kterých za použití textologických analýz