Básnická sbírka obsahuje texty z let 2014–2022. Autor se zabývá nejen všednodenností v digitální kultuře a zkoumá, jak se popisnost jazyka komprimuje, je-li vztažena k digitalitě, ale píše i o ránech, probouzení či vztazích. Vzájemné prostupování těchto dvou poloh lidské identity tvoří rámec všech základních všedních situací, jejichž je technologie novým slovesem, hybatelem či filtrem.
Filmařskou trilogii tvoří dramatické texty FA(R)MU, FAMUSTEIN a NAPROTI FAMU. Jak prozrazují už názvy, jejich společným tématem je Filmová akademie múzických umění, instituce vzdělávající budoucí tvůrce nejvlivnějšího uměleckého i zábavního žánru, instituce, v níž se „v malém“ nejvýrazněji obrážejí společenské rozpory a topografie mocenského boje. U všech tří her se setkáváme s autorovým
Soubor krátkých próz přináší mikropříběhy skutečných osobností, postav z obrazů či knih i vymyšlených podivínů, zasazených povětšinou do reálných kulis (např. historické Francie, Anglie, Číny, Bolívie, Brazílie, ale i Prahy v blízké budoucnosti bez elektrické energie). Jejich prostřednictvím jsou zachyceny momenty zvratu, dějinné chvíle, v nichž se věci rozhodujícím způsobem pootáčejí, proměňují
Metafyzická trilogie je souborem tří divadelních her S. d. Ch., napsaných v letech 2017–2018, které spojuje přítomnost metafyzické roviny, umožňující pojímat realitu se zvláštním odstupem a nadhledem a zároveň s ní pracovat bez ohledu na možné a pravděpodobné. Publikace je pokračováním dlouhodobého procesu vydávání autorových dramatických textů, které začalo nakladatelství Divus (Lidská trilogie,
Svazek přináší korespondenci Milana Nápravníka s jeho bývalým spolužákem z FAMU Karlem Köcherem, která probíhala prostřednictvím mailů v letech 2007–2012. Zahrnuje široké spektrum témat a poloh – od osobně laděných pasáží přes pojednání o literatuře, výtvarném umění, filozofii, matematice až po hodnocení kulturního, společenského a politického vývoje. Jde o osobitý a svým způsobem ojedinělý
Román Candido (1977) se svým titulem prezentuje jako remake Voltairova románu z roku 1759 Candide aneb o optimismu. Leonardo Sciascia tu reprízuje slavnou Voltairovu postavu: prosťáčka Candida, „divocha“ plného idealistické důvěry v náš svět jako „nejlepší z možných světů“ – důvěry, jež se v konfrontaci se skutečností postupně rozkládá. Candido, Sicilan jako Sciascia, a tedy dítě velmi
René Crevel (1900–1935) patřil k jádru surrealistické skupiny, v níž proslul zejména průzkumem snových stavů. „Jako se někdo rodí modrooký, narodil se on jako vzbouřenec,“ napsal o něm Philippe Soupault. André Breton: „V jeho krásném chlapeckém pohledu, v kouzlu, kterým působí, v obavách a vyzývavosti, které se v něm stejně snadno probouzejí… v tom všem převládá úzkost.“ Na rozdíl od většiny
Zlatý pavilon (Kinkakudži, 1956) je dramatický příběh z poválečného období o neduživém koktavém novicovi, jehož si krása Zlatého pavilonu podmanila natolik, že nebyl schopen vést normální život. Předmět svého obdivu se rozhodl ovládnout tím, že ho zničí. Mišima tímto románem beletrizoval skutečnou událost, která se stala v roce 1950, a na jejím základě vytvořil pozoruhodný portrét mladého
V polovině 60. let odchází Living Theatre do Evropy, aby uskutečnil rozchod s americkou kulturou a šířil myšlenku anarchistické revoluce. Během pobytu v Evropě vytvoří soubor několik inscenací, které zobrazí téma revoluce pomocí řady nových scénických postupů. Skutečný příspěvek k anarchistické revoluci pak zinscenuje v létě revolučního roku 1968 na Avignonském festivalu, kde uvede premiéru
Novela Vějíře markýze de Sade začíná jako protokol z procesu s fochérkou Gabrielle, výrobkyní okázalých a obscénních vějířů pro svého přítele, autora skandálních sexuálních vizí a vězně revolučního režimu. Od této základní zápletky se v koláži záznamů, dopisů a fantastických vizí rozvíjí dramatizovaná úvaha na téma fantazie a skutečnosti, násilí a slasti, odvahy a krutosti, v níž vedle obávaného
S překotnou autoterapeutickou mnohomluvností vypráví autor, podepsán iniciálami S.d.Ch., o svém rozervaném životním příběhu, své tvorbě v mnoha uměleckých odvětvích a svých neklidných vztazích s celým světem. K druhému vydání autor připsal následující text: Před deseti lety jsem si poznamenal: Dnes už mohu svou Studenou vlnu vydat. Přešla. Už jsem se vrátil ze strojovny zoufalství a
Věčně budoucí ministr kultury Tutanchamon, řečený Tutáč, ten, který prosadil 75 % státního rozpočtu pro svůj rezort, tato lhostejná triumfující šelma inspirovaná hegemonií egyptských faraonů a pojímající svůj úřad jako (nad)vládu nevyzpytatelného absolutistického sarkastika, tento původce nesmrtelné Knihy Tutáč, pokračuje s podporou sekretáře Slávka Jandáka v díle totální kulturní obnovy další
Po debute Novoročný výstup na Jaseninu (2016) Jakub Juhász opúšťa zatopený vrchársky kraj a popri rieke Ipeľ zostupuje dole na roviny, priamo do centra svojho rodného mesta, a pátra po Sándorovi Petőfim a jeho legende, ktorá sa stáva pozadím k čomusi intímnejšiemu. Čiastočne autobiografická kronika, čiastočne životopisné rozprávanie a čiastočne bonvivánsky cestopis hovorí o (ne)možnosti vzťahu
Svůj poslední soubor povídek Zapomnění psal David Foster Wallace paralelně s již nedokončeným románem Bledý král. Kniha vyšla roku 2004. Témata osobní identity a možností porozumění i sebeporozumění se ve Wallaceových textech prolínají s nejsoučasnějšími technikami ovlivňování a vnější prezentace a kladou – nevyslovenou, snad i nevyslovitelnou? – otázku, na co jsme vlastně zapomněli. David
Skutečným zráním navazuje S. d. Ch. na linii svých starších próz – Sekundární trilogie (2015) a zejména Studené vlny (2013). V protikladu k nim však jeho vypravěč ustupuje do pozadí a bere na sebe masku nezúčastněného pozorovatele. Před našimi zraky se odvíjí sled samostatně pointovaných obrazů, propojených liniemi tří leitmotivů (hledání ztraceného knížete, osudy utržené městské čtvrti,
Gerhard Rühm (*1930) patří ke klíčovým postavám evropské literární neoavantgardy. Studoval hudbu, specializoval se na dodekafonii a orientální hudební postupy, v padesátých a šedesátých letech byl členem legendární Wiener Gruppe, později působil v Berlíně a Hamburku, dnes žije a tvoří v Kolíně nad Rýnem. Jeho tvorba se vyznačuje intermediálními průniky mezi jazykem a hudbou, také mezi jazykem a
„Připadá mi zvláštní, co se s naším textem pozvolna děje. Čím dál víc se mi totiž jeví, že se pozvolna emancipoval a začíná stát sám o sobě jako cosi, co nemám potřebu pojmenovat,“ píše Karel Haloun v jednom z dopisů Pavlu Büchlerovi. Původním Halounovým záměrem bylo shromáždit v korespondenci materiál pro přehledovou publikaci o Büchlerově tvorbě, která v české literatuře dosud chybí. Výměna
Velká národní poéma z pera Romana Ropse-Tůmy. Novodobé české dějiny viděny vnitřním zrakem jejich kolektivního aktéra. S doprovodnými kolážemi Jaroslava Tvrdoně.
Román René Leys, odehrávající se v Pekingu roku 1911, popisuje formou deníkových zápisků úsilí vypravěče proniknout prostřednictvím mladého učitele do Zakázaného města a odhalit jeho tajemství. Příběh rozehrává stínohru mezi reálným a imaginárním, neznámé je tu vyjádřením touhy po poznání, vzdálenost nezbytnou podmínkou setkání. Segalenovo dílo lze číst několika způsoby – jako detektivní příběh,
Román Op Oloop (1934) je tragédií rozumu. Hlavní hrdina, původem Fin, je statistik žijící v Buenos Aires, pro kterého se věda stala způsobem života: metodicky rozplánoval svůj čas a přisoudil v něm pevné místo práci, hygieně i sexuálním potřebám. Román zachycuje poslední den a noc tohoto muže, jehož přísná matematická rovnováha se začne rozpadat působením až mladicky výbušného citu. Op Oloop se