Nový výbor z příběhů velškého vizionáře, který věřil, že „hmota je ve skutečnosti příšernější než duch“, přináší 13 dosud českému milovníkovi imaginativního hororu neznámých povídek a nový a úplný překlad legendární novely Bílý lid. Mezi povídkami jsou i novinářské skicy, které propojují (ne)obyčejný svět Machena novináře se snovým světem mistra makabrózní prózy, jehož tvorbu obdivoval i H. P.
Věda posledních dvou staletí zredukovala mytické představy o vodě na jednoduchý chemický vzorec „čisté vody“, popř. v ní rozpuštěné různé látky. Vygenerovala obrovské množství dílčích poznatků a převážně zavrhla ty staré, které až vlivem posledních výzkumů začíná brát opatrně na milost. A přece nám neposkytla o moc hlubší představu o vodě, než měli naši dávní předkové. Autorka této knihy,
Osmá básnická sbírka básníka a filosofa Jiřího Olšovského.
Na statku v podhůří Pyrenejí svádí od počátku 20. století každodenní boj o přežití s pár hektary neúrodné půdy pět generací zemědělského rodu. Odnepaměti vedou společný život se zvířaty – zvířata a lidé se společně rodí i umírají, budí i usínají, společně odcházejí do války – splývají spolu v jedinou, živočišnou říši. Všechno začalo dvěma prasaty v chlívku; po osmdesáti letech se v moderních
Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat "zpěvu světa a dechu jeho obyvatel".
Hra Tomáše Vondrovice barvitým způsobem zpřístupňuje život a tvorbu spisovatele J. Zeyera. Vychází z faktů jeho života – známých, méně známých i teprve nedávno objevených: z korespondence a vzpomínek přátel a známých a částečně také z jeho děl Jan Maria Plojhar, Radúz a Mahulena a Záletnice.
Beduíni na Sahaře, kteří se dnes usadili na okraji pouště, nazývají Carla Bergmanna „posledním beduínem“. Promovaný podnikový ekonom z Kolína nad Rýnem totiž žije tak jako jejich předkové: putuje se svými velbloudy v dlouhých karavanách skrze liduprázdné oblasti súdánské a egyptské západní pouště. Carlo Bergmann je mnohostranně nadaný – je to fotograf, který umí ukázat krajinu v krásných
Symbol je materiální reprezentací nemateriálních kvalit a funkcí. Je to objektivizace obsahů, které máme ve své mysli, subjektivně a podprahově, a jež v nás probouzí způsob vnímání světa, který by nám mohl pomoci, abychom si byli vědomi vědění obsaženého v naší duši. Práce Schwallera de Lubicz nám nabízí nasměrování nikoli k opuštění schopnosti racionálního uvažování v jógových extázích, nýbrž k
Jak se to má u Goetha s ďábelskostí? Zdá se nasnadě smést ďábla ze stolu stejně snadno jako peklo, vždyť ani on vlastně nevěří ve vlastní existenci – každopádně ne na tu s kopytem a rohy. Zde je však nutno vybídnout k obezřetnosti: Mefistova existence může být sebepochybnější, nicméně dominuje té hře, jíž se stáváme svědky – protože v celých dlouhých úsecích je to hra ďábelská. Označení
si klade za cíl představit Šímovu ranou tvorbu od brněnských počátků do jeho setkání s básníky pozoruhodné, a dnes již v jistém smyslu legendární, francouzské skupiny Vysoká hra a ukázat nakolik jeho účast na tomto dobrodružství byla jedním z klíčových impulzů pro jeho tvorbu. Po publikacích Vysoká hra/Le Grand Jeu a Vysoká hra - Mýtus nenávratného jde o třetí, závěrečný svazek věnovaný Vysoké
Kniha Vysoká hra – mýtus nenávratného, jejímiž editory jsou Jakub Hlaváček a Miloslav Topinka, navazuje na předchozí kompletní knižní vydání všech čtyř čísel časopisu Le Grand Jeu / Vysoká hra v českém překladu (Malvern, 2017). Zahrnuje texty Rogera Gilbert-Lecomta, Reného Daumala a Rollanda de Renéville, účastníků skupiny Vysoká hra, jež nebyly publikovány ve stejnojmenné revue, texty věnované
Grafická kniha Petra Měrky a Mateje Bednára, kdy první psal a druhý kreslil, je černohumornou povídkovou groteskou o dvou dospívajících dívkách objevujících svět, v němž sex ve všech podobách tvoří společenskou normu a vražda a korupce představují zákon. Svět, v němž je Matka příroda nahrazena Matkou televizí a z lidské existence se stalo má dáti dal. Komix je určen čtenářům starším osmnácti
V pořadí desátá básnická sbírka Františka Dryjeho představuje v celku jeho díla odlišnou poetickou polohu: vedle textů první části, tradičně uplatňujících vedle intimně lyrických evokací agresivní a kritické polohy básnické imaginace, rozsáhlejší druhý oddíl obsahuje výrazově úsporné, tematicky vyostřené imaginativní portréty jedinečných věcí či reflexe asociovaných vzpomínkových stop a věcných
Sbírka veršů Sylvie Richterové nazvaná Slyšet obrazy sestává z dvanácti skladeb věnovaných dvanácti malířům. Časový oblouk je široky, cyklus začíná středověkým Giottem a končí současným českým malířem Mikulášem Rachlíkem. (Dalšími zastoupenými malíři jsou Caravaggio, Gaugin, A. Calder, Frida Kahlo, E. Fuková, A. Šimotová, F. Botero, Dmitrij Prygov, Banksy, Pavel Pepperštejn). Verše nepopisují
Ve své druhé básnické knize se Jan Škrob zabývá napětím mezi skutečností a fikcí, rozbíjí stěny mezi různými světy skutečnými a neskutečnými až tam, kde toto rozdělení přestává dávat smysl. A někdy právě mýtus, psychedelická vize, počítačová hra proniká nejpřesvědčivěji a nejjasněji k podstatným otázkám a bolestem světa. Škrob odmítá poezii jako psaní "o něčem", sama poezie se mu stává realitou,
Kdo jsem? Kde stojím? Kam bych se měl posunout? To jsou otázky, které si mnoho lidí klade v kritických momentech svého života – často zmiňovaná „krize středního věku“ je pouze jedním z nich. Tato kniha dává čtenáři odpovědi. Na základě humanistického pojetí, které člověka chápe jako osobnost, popisuje autor různé fáze života i potíže a vývojové možnosti, které je provázejí. Obzvláštní důraz
Půvabný, kontemplativní a krásně ilustrovaný příběh pro děti o naslouchání a hledání ticha z prostředí exotického přelidněného Tokia. „Máte nějaký oblíbený zvuk?“ ptá se malý Jošio. Muzikant mu odpovídá: „Nejkrásnější zvuk je zvuk ma, zvuk ticha.“ Jenže Jošio žije v v Japonsku, v obrovském, hlučném a rušném městě Tokiu. Slyší holínky čvachtající v loužích, uhánějící vlaky, troubící auta a smějící
Pauliho studie Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera se zabývá možnostmi i komplementarity duše a přírody v díle Johannese Keplera a Roberta Fludda. V širším ohledu pak zkoumá, jakým způsobem lze pojmout spojení poznání s náboženským prožitkem prostřednictvím symbolů, „jež obrazně vyjadřují emoční, citovou stránku prožitku a zároveň stojí v živém vztahu se
V době, kdy jsem běhala ultramaratony mě přátelé často zahrnovali otázkami: Nejsi blázen? Jak můžeš tak dlouho běžet? Není to nuda? Na co při tom myslíš? Jak se přinutíš běžet? Moje kniha na většinu z těchto otázek odpovídá. Popravdě běh je jedno velké dobrodružství. Adept tohoto sportu si brzy všimne, že prožívání jeho života je intenzivnější. Získává větší nadhled a přestává se rozčilovat nad