Monomýtus označuje hrdinský cyklus cesty do jiného světa a návratu zpět. Kniha ukazuje, jak významnou roli tento vzorec v mytologii hraje a jak úzce souvisí s obětí, s iniciací a s mýty o stvoření světa. Vedle toho se kniha věnuje řadě zásadních otázek mytologického bádání, například tomu, jak byly a jsou mýty vykládány, jak rozumět jejich symbolickému jazyku, jak fungují iniciační rituály a
Básně z putování po Čechách a z krajin, do kterých vcházíme jenom ve snu. Autor mnoha básnických sbírek se vrací tam, kde začínal. Tajemný titul Motýlovy prvotiny Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách dobře vystihuje i poetiku knížky, která vychází třiatřicet let po autorově debutu.
Gilbert Durand, Bachelardův žák, koncipoval své Antropologické struktury imaginárna jako antropologické rozšíření výzkumů započatých v Psychoanalýze ohně. Jeho kniha chce být jakousi „zahradou“ obrazů, uspořádanou na způsob Linného botaniky, inventářem uspořádaným okolo několika hlavních strukturálních schémat. Tento postup však dovádí čtenáře mnohem hlouběji: ústí do celkové teorie, jež
Na počátku románu Margarity Karapanou, Bůh znechucen lidstvem, zvrací na řecký ostrov nového Mesiáše. Tento ostrov je obýván vesničany, umělci a spisovateli a je Babylonskou věží, místem, kde se shromažďují jazyky a jednotlivci, aby čekali na něco tak děsivého a komického, jako je tento druhý příchod. Náměsíčník se obratně a závratně pohybuje mezi žánry jako jsou satira, magický realismus,
Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl francouzský jezuita, přírodovědec a filozof, který ve svém díle vytvořil teorii evoluce založenou na křesťanském myšlení. Protože jako kněz nesměl bojovat, účastnil se první světové války po celé čtyři roky jako nosič raněných. Při jejich zachraňování z bojiště prokazoval chladnokrevnou odvahu a ve chvílích mezi bitvami psal v zákopech dopisy své
Kniha je cennou výpovědí o procesu vyrovnání s fatální diagnózou. Může být inspirací a povzbuzením pro všechny, kteří ve svém životě nebo v životě svých blízkých prožívají těžké zkoušky. Je potvrzením zásady: každá krize je zároveň šance. Za své žurnalistické dráhy dosáhl Tiziano Terzani až na vrchol: vytvořil si renomé jako dlouholetý dopisovatel z Asie pro německý časopis Der Spiegel, když
Poslední kniha tetralogie nazývané také „huculská epopej“ rozvíjí a uzavírá motivy z první části Pravda dávnověku. Centrem je i zde huculská Verchovyna, avšak rozrůstající se do prostoru i času prostřednictvím příběhů emigrantů a utečenců do Ameriky, dějin arménských kupeckých rodů, huculských a chasidských mýtů a pověstí. Podstatnou část knihy tvoří agon, výstupy vypravěčů. V nich jsou
Kniha se zabývá posmrtným životem v různých náboženských systémech, vztahy snů a smrti aj. Od podob zásvětí v antických mýtech (s motivem sestupu do podsvětí), eposech a jeho podob v baroku a romantismu přechází k literárním dílům 20. a 21. století, zejména k těm, která se na onom světě z větší části odehrávají, barvitě a detailně jej popisují a metaforicky vyjevují jeho povahu. Zásvětí je v
Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autoři "klasicistní" naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu, umožňují duchovní jednotu sbírky. Přes tento klasicistní ráz je tato kniha hlubinně osobní a prozrazuje toho o autorčině vnitřním vesmíru mnohé. V její metodě se slévají tři prameny práce
Marie-Louise von Franz (19151998), odbornice nejen v oblasti psychologie, ale i klasické filologie, se společně s Jungem od 30. let minulého století zabývala hlubinně psychologickým výkladem pohádek a alchymických spisů, pracovala jako psychoterapeutka a v r. 1956 se stala pedagožkou Institutu C. G. Junga v Küsnachtu u Curychu. Poté, co ji Jung seznámil s dílem Aurora consurgens (řazeného do
Thomas Berry (1913-2009) je jeden z nejvýznamnějších kulturních historiků naší doby; katolický kněz, historik a „ekoteolog“ patří mezi nejinspirativnější ekologické myslitele 20. století. Podrobně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu. Inspirován Giambattistou Vicem, Carlem G. Jungem a Teilhardem de Chardin rozvinul společně s kosmologem Brianem Swimmem evoluční kosmologii
Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté i zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stlyu, nápodoby a padělky starovýchodní a staroněmecké lyriky, drobný kosmogonický žert o stařičkém Jauchlovi, jakož i několik dobře skrytých lunojasných naučení a filosofických výroků. Řada je
Vánoční čas, kdy temnota uchvacuje největší část dne a srdci všech smrtelníků prostupuje zvláštní směs veselí i neklidného očekávání, je dobou jako stvořenou pro vypravování tajuplných a strašidelných příběhů. Předložená antologie představuje šestici do češtiny dosud nepřeložených strašidelných vánočních povídek od známých i méně známých britských autorů 2. poloviny 19. a počátku 20. století v
Kdo byl Pierre Minet? Básník-rebel, o jehož genialitě byli přesvědčeni společníci z Vysoké hry . Člověk paradoxů a zvratů, mystický ateista, bohém a vagabund, revoltující dandy, tulák a pobuda s nostalgií po monarchii, který v 16 letech opouští školu a rodinu a jako Rimbaud utíká do Paříže, potlouká se městem. Uchytí se v továrně Renault, odkud ho ovšem krátce nato vyhazují, při rovnání knih v
Ilustrovaná autorská kniha malíře, spisovatele a žijícího klasika dětské ilustrované tvorby představuje poprvé výhradně autorovo básnické dílo, které bylo čtenářům dosud spíše skryto – Mikulka si psal básně převážně pro sebe a pro nejbližší přátele. Výborů by šlo jistě sestavit několik; uspořádání sbírky To jsou věci se však ujal básník z nejpovolanějších a autorův souputník – Ivan Wernisch.
Významný francouzský antropolog se v této knize zabývá proměnami symbolů, které obklopují Krista ve slávě na tympanonu mnoha katedrál a klášterních kostelů a které představují okřídlený muž nebo anděl, orel, lev a okřídlený býk. Ve spojení se čtyřmi evangelisty mají kořeny ve vizi „čtyř živých“ proroka Ezechiela a v Apokalypse sv. Jana. Církevní otcové v nich spatřovali symboly čtyř evangelistů:
První román významného současného francouzského filmového a divadelního režiséra a romanopisce Eugena Greena nazvaný Rekonstrukce (La Reconstruction) vydalo v roce 2008 nakladatelství Actes Sud. Název románu označuje jeho hlavní téma: jednak „rekonstrukci“ kulturní i duchovní evropské identity po tragédii druhé světové války, jednak „rekonstrukci“ osobní identity znovu-obnovením otřesené paměti.
Poutavá, místy až strhující a současně i poučná nepřímá a literárně pojatá autorova výpověď o jeho předcích, rodině a lidech, se kterými se během svého života setkal, zejména však o jeho názorovému a morálnímu zrání. Historický záběr knihy sahá do devatenáctého století, zobrazuje četné známé i méně známé, avšak mnohdy důležité události českých, československých a evropských dějin a dává je do
Knihy vznikají, aby slova mluvila. Podobně jako vikingské runové nápisy, i slova té nejplytčí růžové knihovny někde pod povrchem doufají, že ovlivní realitu světa. Na jejich neostrém pozadí se rozprostírá nostalgie po mocných slovech, snaha o jejich opětovné probuzení. Literatura je královským nástrojem utváření lidské identity. Je to osnova, na které tkáme podobu našich světů a hledáme cesty
Dopis Andrého Gorze, filozofa česko-rakouského původu, je kromě milostného vyznání také rekapitulací autorova politického a ekologického myšlení. Gorz v něm nahlíží, jakým způsobem jej filosofické myšlení oddalovalo od toho, co bylo skutečně podstatné: společný život s milovanou osobou. Nelehký, křehký a upřímný. Gorze se ve svém textu táže po vztahu filosofie a lásky partnerského soužití a