Antonín Rejcha měl nejspíš pravdu, když se – na rozdíl od svých kolegů – moc nezabýval propagací vlastního díla s vědomím, že jeho génius bude v plnosti doceněn až dlouho po smrti. Jeho experimentátorský duch se dotkl některých fenoménů hudby 20. století (minimalismus, mikrointervaly ad.). A tak se teprve ve století jednadvacátém pomalu dostává jeho jméno do širšího povědomí, bez nutnosti vždy