Bochumská řeč

Petr Spielmann, český intelektuál evropského významu, ředitel Musea Bochum, tvůrce klíčové sbírky umění za železnou oponou na Západě, jeden z protagonistů kulturní politiky NSR. Nebo jinak – mišlink těsně uniknuvší smrti, Auβenseiter, kverulant, po návratu do vlasti (s výjimkou domovského Brna) „vysmívaný, urážený, vyobcovaný do neznáma, Nikdo v zemi Nikoho“? Don Quijote českých dějin umění? S architekty Bo a Wolhertem revolucionoval koncept muzea, propojoval Východ se Západem, Němce s imigranty, exil od Komenského až po dnešek, německo-židovsko-české vazby, bez nichž dle něj česká kultura pozbyla své jedinečnosti. Překračoval meze politické, národnostní, konfesní, hranice oboru i času, rozbíjel ghetta a reintegroval zpřetrhané osudy umění od Moskvy až po Paříž. Jeho Bochumská řeč je varováním před dezinformačním věkem, kdy se místo reality „předkládají její náhražky (…) A člověk (…) znejistěn těmto náhražkám věří“.