Kniha se zabývá stěžejními metodologickými problémy sociálních věd. Úvodem vytyčuje základní problém, jímž je otázka tzv. souměřitelnosti a nesouměřitelnosti sociálních věd s přírodními vědami.
Kniha renomovaného cambridgeského historika, předního představitele vlny „nové historie“, se zabývá změnami statutu vědění a poznání v raně moderní době. Vychází nejen ze sociologických tendencí v americké historii vědy, ale především z přístupů ovlivněných podstatnými změnami v teorii a historii vědeckého poznání v průběhu 60. let 20.
Publikace se zabývá klíčovými problémy metodologie vědy. Metodologie vědy je pojímána jako teorie vědeckých metod a vědeckých postupů, jak dané vědecké metody používat ve vědeckém zkoumání a při budování vědeckých teorií. Podrobněji je zkoumán axiomaticko-deduktivní a induktivní přístup při budování vědecké teorie.
