Eseje o české literatuře

Eseje o české literatuře jsou podstatným výborem textů Sylvie Richterové z let 1975–2015. Kniha obsahuje práce psané česky, italsky nebo francouzsky. Otištěné, přednesené při různých příležitostech či dosud nezveřejněné.

Celkový rámec tvoří studie věnované dvěma slavným dílům o putování: začíná Švejkovou cestou labyrintem nesmyslu a končí cestou Komenského poutníka za poznáním a spásou. Richterová převrací běžné stereotypy, když vyzvedá Haškovo geniální pojednání idiocie, stěžejní existenciální otázky Karla Čapka nebo mystické aspekty díla Hrabalova. Nasvětluje také souboj moci a smíchu, zhodnocuje literární plody vzešlé z diaspory a krizových situací české kultury v díle autorů jako Vaculík, Kundera, Škvorecký nebo Kratochvil – a také z výjimečných podmínek samizdatu a exilu.

Zkušenost totality považuje za klíč k pochopení komunikační, morální a kulturní krize současného světa a konfrontuje ji s básnickým slovem Holana, Skácela, Koláře, Kabeše, Wernische, Krále, Brouska či Jirouse nebo s metavypravěčskými experimenty Linhartové a Hiršala. Zdůrazňuje souvislost mezi etikou a estetikou a kriticky i objevně nahlíží pojmy jako historie a ideologie nebo centrum a periferie.

Esejistické dílo Sylvie Richterové, jak je známe ze svazků Slova a ticho, Ticho a smích a Místo domova, inspirovalo literární badatele několika generací, ale zdaleka není určeno jen odborníkům. Přítomný svazek obsahuje uvedené knihy a mnohé další texty v novém uspořádání podle autorů a témat.