Římský katolicismus a politická forma

Dílo vydané roku 1923 představuje jednu z raných prací proslulého právního a politického filosofa Carla Schmitta. Německý myslitel se v tomto po stylistické a literární stránce brilantním textu, v němž prostřednictvím rozmanitých aluzí dokládá šíři svého rozhledu, zaměřuje na specifickou povahu racionality spojené s katolickou církví, kterou staví do kontrapozice vůči myšlení ekonomicko-technického věku. Význačnost ratio stojícího v pozadí moci či lépe autority katolické církve nachází především ve schopnosti být jednotou protikladů (complexio oppositorum) a reprezentovat či zpřítomňovat duchovní ideu, resp. osobu. Schmitt v textu mimo jiné upozorňuje i na důležitou distinkci mezi reprezentací a pouhým zastoupením a podává poučení o tomto důležitém konceptu politické filosofie a politické teorie. Ekonomické myšlení není právě reprezentace schopno, neboť za ním nestojí žádná idea či entita k reprezentování, takže není schopno ani politiky v pregnantním smyslu. Jde proto ruku v ruce s depolitizací veřejného.
Logickou konsekvencí jeho dnes stále aktuální kritiky ekonomicko-technického myšlení je pak jeho vymezení se vůči socialismu i kapitalismu, které se ve svém jádru zakládají na téže myšlenkové bázi. Jak konstatuje sám Schmitt: „Velký podnikatel nemá jiný ideál než Lenin, totiž ‚elektrifikovanou zemi‘. Oba se vlastně přou pouze o správnou metodu elektrifikace.“ Jeho polemickému tónu ovšem kromě řady dalších neunikají ani anarchismus či teze Maxe Webera.