Dnes již klasické dílo Popírání smrti je znamenitou a vášnivou odpovědí na otázku „proč“ lidské existence. Ernest Becker v ní formuluje základní premisu, a sice že lidská civilizace je v konečném důsledku propracovaným symbolickým obranným mechanismem proti vědomí vlastní smrtelnosti. Jelikož mají lidé dualistickou povahu, která se skládá z fyzického a symbolického já, můžeme dilema smrtelnosti překonat prostřednictvím hrdinství, jež souvisí právě s onou symbolickou polovinou. Popisuje lidské usilování o projekty nesmrtelnosti, v rámci nichž vytváříme něco, co podle nás přežije pobyt na zemi. Máme tak pocit, že se stáváme hrdiny a součástí něčeho věčného, co na rozdíl od fyzického těla nikdy nezemře. Získáváme tím přesvědčení, že naše životy mají v celkovém kontextu smysl, účel a význam. Jenže naše hrdinské projekty, jež mají za cíl zničit zlo, působí paradoxně tak, že do světa vnášejí ještě více zla. Lidské konflikty jsou bojem na život a na smrt – moji bohové proti tvým, můj projekt nesmrtelnosti proti tvému. Kořenem zla působeného lidmi není živočišná přirozenost člověka, teritoriální agrese nebo vrozená sobeckost, nýbrž naše potřeba získat sebeúctu, popřít svou smrtelnost a dosáhnout hrdinného sebeobrazu. Naše touha po tom nejlepším je příčinou toho nejhoršího.
Překoná-li rozum v nějaké vzdálené budoucnosti náš zlozvyk okázalého destruktivního hrdinství a budeme-li schopni umenšit množství zla, jež plodíme, bude to do značné míry proto, že nám Ernest Becker pomohl pochopit vztah mezi popíráním smrti a nadvládou zla.
„Brilantní a zoufale potřebná syntéza nejdůležitějších disciplín v lidském životě. Spojuje to, co jiní rozcupovali na kusy a podali jako neupotřebitelné. Je to jedno z těch vzácných mistrovských děl, které podnítí vaše myšlení, intelektuální zvídavost a v neposlední řadě i naplní vaši duši.“ — Elisabeth Kübler-Rossová
