Lacrimae rerum

V knize Lacrimae rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl a ukazuje, jak lze chápat symbolické zobrazení Desatera v různých částech Dekalogu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy otázku, zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše přesně určený význam. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá filmovými klišé v tomto postmoderním snímku a vážností, s níž je třeba chápat Lynchovo univerzum. V poslední kapitole autor věnuje pozornost zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.