Co má společného pazourek, mamutí kost, jantarový korálek nebo třeba odlévací kadlub? Nebojte se, nezbláznili jsme, i když někdy se tomu kvůli svému pracovnímu vytížení dost blížíme! My, archeologové, paleontologové nebo třeba antropologové Moravského zemského muzea, ať už jsme z Ústavu Anthropos, Centra kulturní antropologie, Centra slovanské archeologie, nebo Archeologického ústavu, toho času na mateřské, či třeba těsně před penzí, zkrátka my všichni, kdo se věnujeme archeologickým výzkumům badatelským i záchranným, jsme se spojili, abychom veřejnosti prezentovali některé své nejzajímavější výzkumy za uplynulých deset let (2016–2026).
Proč jsme si vybrali zrovna tuto dekádu? Prvního ledna 2016 v Moravském zemském muzeu oficiálně vzniklo nové oddělení, nazvané Centrum kulturní antropologie, zastřešující Pavilon Anthropos a Laboratoř antropologické rekonstrukce. A o rok dříve bylo ustanoveno Centrum slovanské archeologie, věnující se výzkumům zejména v oblasti Uherského Hradiště. Všechna tato nová oddělení nejen způsobila systemizační a personální změny, ale odstartovala i určité obměny v oblasti svých profilací. Současně se od ledna roku 2016 počíná nová éra spolupráce společných archeologických výzkumů mezi Centrem kulturní antropologie a Ústavem Anthropos, Ústavem Anthropos a Centrem slovanské archeologie nebo třeba Archeologickým ústavem. Do třetice do této doby spadá i několik významných
objevů, na nichž se podíleli pracovníci zmíněných oddělení: jmenujme alespoň výzkum rozsáhlé stanice lovců posledních mamutů v oblasti Brna-Štýřic nebo objev magdalénienského umění v Hošťálkovicích u Ostravy. Opomenout ale nesmíme ani objevy našich kolegů z Centra slovanské archeologie a Archeologického ústavu. Těm všem jsme chtěli dát prostor, aby mohli představit své „nej“ archeologické úlovky. Výsledkem je tato publikace a stejnojmenná výstava.
Chtěli bychom za všechny spoluautory všem poděkovat za umožnění realizace výstavy a souběžného vydání publikace s ní spojené. To by nebylo možné bez finanční podpory Ministerstva kultury a Moravského zemského muzea a pomoci našich kolegů z výstavního a edičního oddělení. Na našich výzkumech a vyhodnocování nálezů spolupracovala celá řada kolegů a institucí nejen domácích, ale i zahraničních. Naše výsledky jsou průběžně prezentovány odborné i širší veřejnosti nejen prostřednictvím tištěných publikací, ale i veřejnými přednáškami nebo vystoupeními v médiích.
Neposlední dík patří také všem početným studentům a dalším brigádníkům, kteří s námi spolupracovali ať přímo při výzkumech v terénu, nebo posléze v laboratořích.
