Všeobecne

K počátkům hermeneutiky vlastního já

V roce 1980 Foucault přednesl na Dartmouth College dvě přednášky nazvané „Pravda a subjektivita“ a „Křesťanství a doznání“, v nichž stopuje genealogický původ moderního vztahu k vlastnímu já ve starověkých a raně křesťanských praktikách sebezpytování a doznání. Klíčovým zlomem pro konstituci moderní subjektivity je pro něj proměna delfské zásady gnóthi seauton v klášterní imperativ doznání všech

Bezpečnost, teritorium, populace

Oproti mechanismům, jimiž se panovník až do doby klasicismu snažil zajistit bezpečí svého teritoria, staví Foucault technologie bezpečnosti, resp. korelace mezi nimi a populací. „Teritorium“ a „populace“ slouží jako protikladné póly, mezi nimiž se jeho uvažování rozvíjí. Jak došlo k přechodu od svrchovanosti nad teritoriem k regulaci populace? Jaké byly účinky této proměny na rovině vládních

Historie šílenství v době klasicismu

Foucaultova disertační práce Historie šílenství je prvním z jeho velkých „archeologických“ spisů. Jejím tématem je způsob, jakým byl v moderních evropských dějinách pojímán fenomén šílenství. Foucault zde analyzuje – počínaje tím, co označuje jako „velké uvěznění“ – několik historických konstelací, které v nejrůznějších kontextech charakterizovaly vztah západní kultury k postavě šílence.

Archeologie vědění

V knize se Foucault pokouší objasnit metodologická východiska svých tří předcházejících historických studií. Kriticky reviduje užívané postupy, snaží se přesně a důsledně definovat základní pojmy (diskurs, výpověď), vymezuje se vůči tradičním disciplínám, jako je historie idejí či anglosaská analytická filosofie jazyka, a do svého repertoáru zavádí nové pojmy: diskursivní formace či nediskursivní

Myšlení vnějšku

Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti. Zahrnuje tedy i rané statě věnované literatuře a těm spisovatelům, kteří inspirovali jeho generaci (Bataille, Blanchot), důkladnou recenzi dvou knih Gillese Deleuze, ale stejně tak i články a rozhovory, v nichž Foucault stručně shrnuje své pojetí politického rozumu, moci a moderní racionality.

Toto nie je fajka (Filozofia do vrecka)

V Magrittovom obraze, kde je fajka a pod ňou nápis Toto nie je fajka, našiel autor knižky spochybnenie princípu napodobňovania, ktorý dlho vládol v západnom maliarstve a nielen tam. V Magrittovom maliarstve sa podľa Foucaulta dostáva do obehu obraz bez vonkajšieho vzoru, bez imitácie niečoho daného. Takýto obraz Platón nazval simulakrom a jeho tvorcov odsúdil ako výrobcov preludov. A práve pojem

Dozerať a trestať

Moderná spoločnosť sa zvyčajne honosí humanizáciou trestania a rada poukazuje na to, že svojvôľu monarchického mučenia nahradila princípmi zákonnosti a nápravy. Foucault jej vyzlieka pláštik humanizácie a nachádza pod ním postupné disciplinovanie a kontrolu - pojmy, ktoré patria k základným atribútom moderny.

Slová a veci

Podľa Foucaultovho názoru vysloveného v tejto knihe blíži sa čas, keď sa rozplynú chiméry humanizmov a ukáže sa, že antropologická koncepcia ľudského bytia je nezlučiteľná s bytím jazyka. Kniha sa stala kultúrnou udalosťou šesťdesiatych rokov a vyniesla svojho autora na popredné miesto na svetovej intelektuálnej scéne.

Rád diskurzu