Dědictví otců

Vznik první republiky s sebou přinesl obnovený zájem o „zlatý věk“ českých dějin v podobě období české reformace. Ta představovala krátce po roce 1918 fenomén jak pro církve, tak pro celý národ, protože právě na ní byl postaven prvorepublikový étos. Autorka se ve své knize zaměřuje na výzkum postojů k reformační minulosti v prostředí tří vybraných církví na základě studia jejich periodik. Díky srovnání Církve československé, Českobratrské církve evangelické a Jednoty českobratrské (dnes Církve bratrské) nabízí trojrozměrný pohled na dané téma, které rozděluje do tří hlavních sekcí, mapujících postoje církví k minulosti (zejména k období české reformace) a následně k jejich současnosti. Poslední část je věnována zhodnocení změn v postojích jednotlivých církví, k nimž došlo v letech 1918–1928. Svou knihou tak autorka přispívá k pochopení toho, jak lidé jako jednotlivci či členové konkrétních komunit nakládají se svou minulostí a nakolik jim pomáhá porozumět jejich vlastní současnosti a spoluutvářet ji.