Oldřich KRÁL (* 13. září 1930 v Praze), sinolog, překladatel a teoretik překladu. V letech 1944–1948 absolvoval učitelský ústav v Praze, 1949–1953 vystudoval obory sinologie a kulturní dějiny Dálného východu na Filosofické fakultě UK. Jako asistent profesora Jaroslava Průška již před dokončením studia vedl kursy dějin čínské literatury a interpretace čínského literárního textu a v letech
Lubomír Martínek patří k nejvýraznějším současným českým spisovatelům. V jeho psaní se prolínají žánry prózy, povídky, eseje či úvahy v jakýsi nepřetržitý literární záznam vyvíjející se zkušenosti. Ústředním a vlastně jediným autorovým tématem je bezdomovectví, exil, vykořenění, nomádství, bloudění a putování, ve stále hlubším záběru pak směřující k otázce, v čem spočívá nezaměnitelnost postavení
Jáchym TOPOL (* 4. srpna 1962 v Praze), básník, prozaik, dramatik, autor písňových textů a novinář. Studoval na gymnáziu v Praze-Radotíně (mat. 1981) a na střední škole sociálně právní (1981–1982). Studium však nedokončil a do roku 1986 pracoval jako skladník, topič a nosič uhlí. Následující čtyři roky pobíral invalidní důchod. V letech 1980–1982 vydával (s Viktorem Karlíkem, Filipem Topolem,
Ivo VODSEĎÁLEK (* 8. srpna 1931 v Praze), básník, výtvarník. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ječné ulici v Praze (1950) pracoval ve svém rodišti jako stavební dělník a v Ostravě jako montér v Nové huti Klementa Gottwalda. Od roku 1953 byl zaměstnán jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. Od roku 1960 připravoval ze soukromé iniciativy obnovu létání volnými plynovými balony v
Pavel ZAJÍČEK (* 15. dubna 1951 v Praze), básník, prozaik, hudebník, výtvarník a filmový herec. Dětství a mládí prožil v Radotíně u Prahy. Po maturitě na průmyslové škole v Praze (1970) studoval na Stavební fakultě ČVUT, v roce 1972 studia přerušil. Prošel řadou dělnických profesí: umýval okna, byl kulisákem, stavebním dělníkem i dřevorubcem (1975–1976, v Mařenicích u Cvikova). V roce 1976 byl
Deník Anne Frankové je dokumentem šoa. Tato kniha si proto neklade za cíl převyprávět deníkové záznamy, ale popisuje Annin životní příběh v kruhu rodiny a přátel v době pronásledování Židů, v emigraci a v úkrytu. Pětaosmdesát let po narození Anne Frankové vychází v češtině její první životopisná monografie.
Pár kroků do křesťanství je základní kurz určený původně pro druhý stupeň základní školy nebo pro mladší gymnazisty. Obsahuje několik kroků, kterými člověk může vstoupit do oblasti náboženství a později křesťanství.
Povídky a novely v souboru pojmenovaném podle nejdelší a nejzávažnější z nich Čekání v zástupu vznikaly ve druhé polovině šedesátých let 20. století a počátkem let sedmdesátých. Připravovány ke knižní publikaci byly v roce 1969, 1977 a 1996, ve všech třech případech však z vydání nakonec z různých důvodů sešlo. Jsou naplněny atmosférou, která mnohdy vyjadřuje tlak doby, v níž se člověk cítil
Jeho poéma, psaná silně prozaizovaným veršem, má blízko k asociativnímu pásmu, v němž plyne proud vzpomínek bez přerušení, aby vypovídal o jedinečném lidském osudu. Polské i italské reálie básník loví z paměti, aby v nich odhaloval skutečnost na cestě do „země tužeb a klamu“, jak si ji dávno vysnil citovaný prokletý básník G. Nerval. Stálé prolínání snových představ se skutečností, stejně jako
Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli různým způsobem inspiroval a navíc jej doprovodil vlastními kresbami, nezaměnitelným výtvorem. V beletristickém shrnutí Matoušek sděluje nejen, co je jemu v Quijotovi blízké, ale zároveň co považuje za trvalé,
Vyprávění pro děti vycházejí poprvé jako samostatná kniha podle autentického znění, jak je publikoval Josef Čapek v Lidových novinách v letech 1929–1933. Rovněž při reprodukci Čapkových ilustrací k vyprávěním a grafickém členění textu byla respektována výchozí podoba původního otisku.
Sbírka obsahuje šestadvacet básní. Volný verš se místy střídá s vázaným, vyskytují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, ale většina se skládá z několika tematicky propojených částí (cykly v rozsahu několika stran). Zhruba polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim (v obsahu se tato řada třikrát opakuje, následují Jaro, léto a Podzim, zima).
Svazek je výborem z díla romského spisovatele Andreje Gini (* 1936), který přináší na jednom místě a v logickém uspořádání přehled toho nejvýznamnějšího, co za svůj život napsal. Třemi až čtyřmi texty prezentuje každý ze žánrů, kterému se Giňa během let věnoval – tradiční pohádky v jeho charakteristickém vypravěčském podání, vážné i humorné příběhy o lidech a událostech, které sledují život a
Třetí svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje pohádku O tlustém pradědečkovi a loupežnících (zahrnutou do knihy Karla Čapka Devatero pohádek, 1932), dále zdramatizovanou, samostatně knižně vydanou verzi Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové z roku 1932, knihu Povídání o pejskovi a kočičce. Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1. vyd. 1929, 4. vyd. 1937;
Svazek obsahuje prózy Nikoho tam nepotkám (1960–1961) a Cesta k Cerekvi (1960–1962, respektive 1963), překlady básní Arthura Rimbauda, Emily Dickinsonové, Georga Trakla a Gottfrieda Benna a publikované, avšak do knižně vydaných celků nezařazené básně. Soubor překladů je v tomto vydání rozšířen a jejich znění kriticky revidováno. Součástí knihy je ediční poznámka a Abecední soupis všech básní
Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání
Devatero pohádek patří mezi nejoblíbenější klasické české pohádkové knihy. Kouzlo pohádek o psech, kočkách, ptácích, vodnících, pošťácích, doktorech, loupežnících, tulácích i policistech dotvářejí ilustrace Josefa Čapka.
Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů
Pedagogický náčrtník (Pädagogisches Skizzenbuch) vyšel roku 1925 jako druhý svazek edice Knihy Bauhausu, řízené Walterem Gropiem a László Moholy-Nagyem, v mnichovském nakladatelství Albert Langen. Paul Klee, jenž na Bauhausu mezi lety 1921 a 1930 vyučoval, shrnul v této knize obsah svých přednášek věnovaných nauce o výtvarných formách. Grafická úprava českého vydání vychází z typografie
Jediné úplné, spolehlivé vydání, v grafické úpravě respektující podobu, jak vycházela za autorova života, a v kvalitním polygrafickém provedení s papírovou obálkou. Textové znění vychází z kritického vydání ve Spisech Josefa Čapka. Kniha je edičně připravena podle vydání poslední ruky z roku 1937 a kromě devíti klasických příběhů obsahuje i povídání Jak pejsek s kočičkou slavili 28. října,