Kniha je souborem esejů a přednášek z let 1992 až 2026, které jsou zaměřené na nedávnou minulost, současnost, ale i možnou budoucnost Evropy. Důraz je kladen na střední Evropu, které se Jacques Rupnik dlouhodobě věnuje – čtenáři se zde otvírá autorův pohled na polistopadové dění nejen v Česku a sousedních zemích a jejich přemýšlení o Evropě a jejich dilemata mezi znovu získanou suverenitou a
Básnická sbírka odrážející současné pocity člověka uprostřed už probíhajících, ale i nadcházejících a často jen tušených změn. Verše patří v současné české poezii ke zralé tvorbě, jsou často záměrně velmi přímočaré a proto srozumitelné i čtenářům, kteří k básním přistupují opatrně. Na podobě knížky se podílí přední český fotograf Ibra Ibrahimovič, autorčin vrstevník, jehož snímky dotvářejí sbírku
Druhá kniha fejetonů volně navazuje na předešlý úspěšný Osmý den týdne. K babičce, hlavní postavě prvních příběhů, se tentokrát výrazněji připojuje Hvížďalův dědeček a další postavy české společnosti 20. století ? malíři Jan Zrzavý a Antonín Pelc, spisovatel Viktor Fischl, kreslíř Vladimír Jiránek, fotografové Oldřich Škácha a Josef Koudelka, divadelník a básník Jiří Suchý. Ani tentokrát
Příběhem manželské dvojice, v němž se prolínají zážitky a vzpomínky z domovského Jeruzaléma a Prahy, se poprvé v českém překladu představuje výrazný palestinský spisovatel Mahmúd Šukajr (1941). Do kratičkých povídek se promítají rodinné historky i literární inspirace – vypravěč se stylizuje do postavy Dona Quijota, ale setkává se i s Josefem Švejkem. Šukajr se tak pohybuje na hranici básnické
Příběh celé knihy se klene od třicátých let až k prvním poválečným dekádám, ale odehrává se v šesti povídkách, které jsou propojeny postavami a motivy oněch let. Z hlavního dějiště, česko-německého pohraničí, přesahuje vyprávění do německojazyčného prostoru od Alsaska po východní Polsko. První povídka se odehrává v době Hitlerova nástupu, druhá je historií nenaplněné lásky Češky a Němce,