Sedmice mudrců, kteří působili v Řecku archaické doby a mezi něž byli mimo jiné řazeni i slavný filosof Thalés z Mílétu a athénský mudrc a zákonodárce Solón, reprezentuje formu moudrosti, která se projevovala zejména stručnými sentencemi s morálním podtextem. Nová studie Tomáše Vítka, který je mimo jiné autorem třísvazkové monografie Empedoklés, zpracovává vyčerpávajícím způsobem veškerý dostupný
"Tato kniha je pokračováním a závěrem "Kapitalismua schizofrenie", jehož prvním svazkem byl "Anti-Oidipus". Neskládá se z kapitol, ale z "plošin". Dál se pokusíme vysvětlit, proč (a také proč jsou texty datovány). Do jisté míry lze tyto plošiny číst nezávisle na sobě, kromě závěru, který je třeba číst až nakonec (...)."
Hieronymus ze Stridonu čili svatý Jeroným napsal na sklonku 4. století podle modelu, zděděného od antických rétorů, první dějiny křesťanského písemnictví. Zahrnul do nich autory knih Nového zákona, teology pravověrné i heretické, i první autory duchovní poezie. Bral v potaz jak teologickou, tak literární stránku jejich díla. Vytvořil tak svérázné „work in progress“, ve kterém pokračovali v 5.
Přestože studie H. L. Dreyfuse a P. Rabinowa je jednou z vůbec prvních knižních publikací věnovaných Michelu Foucaultovi, stále patří k těm nejdůkladnějším a nejoriginálějším knihám, které byly tomuto filosofovi kdy věnovány. Autoři systematicky zkoumají Foucaultovo – v době vydání jejich textu dosud neuzavřené – dílo, přičemž základním výchozím bodem se pro ně stává Foucaultův „metodologický“
Komentář k Sáze o Hervaře nabízí osvětlení a výklad stěžejních témat, které textem ságy pronikají a určují tak její kulturní význam. V rámci pětice tematických studií však autor překračuje pouhý historický či literární komentář a rozvíjí bohatou síť souvislostí, která umožňuje propojit tematické okruhy středověké skandinávské dobrodružné ságy s motivy známými ze eddické mytologie, ale i světových
Myslíme pojmy, to jest slovy, avšak je rovněž možné myslet obrazy? Nikoli obrazným způsobem, metaforami a jinými prostředky nepřímého vyjadřování, nýbrž skutečně v obraze? Současná filosofie klade tuto otázku pouze nepřímo tehdy, když uvažuje o úloze řeči ve filosofickém textu, ale je možné, že právě otázka po myšlení obrazem odhaluje v tomto ohledu cosi podstatného, pokud ukazuje k rovině, v níž
Novoplatonik Proklos (412-485) byl jedním z největších pozdně antických helénských filosofů. Významně ovlivnil středověkou, renesanční i německou klasickou filosofii, přesto však v českém prostředí zůstává takřka neznámý. Předkládaná publikace je v celosvětovém měřítku prvním systematickým úvodem do Proklova myšlení. Po základním historickém úvodu do novoplatonismu podává zevrubný rozbor Proklovy
Mytická sága patřící mezi klasická díla literatury starého Severu. Již krátký pohled do děje, v němž se utkávají stateční hrdinové s běsnícími berserky, dívka v převleku bojovníka sestupuje k mohylovým duchům, prokletý meč přináší zkázu celému rodu a v závěrečné scéně scéně proti sobě stojí Gótové a Hunové v apokalyptické bitvě, nám jistě něco připomene - nejen eposy antického starověku a
Sborník Mýtus a geografie shrnuje jedenáct studií předních českých badatelů, jež spojuje otázka po způsobu, jakým člověk vnímá svět v tom nejširším smyslu slova: jako nejbližší okolí, jako kosmický celek, jako svět ,za´ naším světem. V základu všech příspěvků přitom stojí kontrast mezi dvěma cestami, jimiž člověk k těmto světům přistupuje: mezi cestou, již lze označit jako mytickou, a cestou
Cílem této studie je nastínit některé z podob interakce mezi freudovskou a lacanovskou psychoanalýzou a jinými humanitními disciplínami ve francouzském kontextu. Její první část je věnována stručnému úvodu do některých aspektů Freudovy a Lacanovy teorie (status subjektu, topika, psychický symbolismus). Druhá část se zabývá různými způsoby, jakými byla psychoanalytická teorie ve francouzském
Sborník Spánek a sny obsahuje dvanáct studií předních českých badatelů a čtenář v něm může získat hlubší přehled o postojích ke spánku a snu, které převládaly v osmi vybraných archaických kulturách. Sborník pokrývá reprezentativní geografickou i historickou oblast: od nejstarších čínských snů, zaznamenaných za vlády dynastie Shang (13. st. př. n. l.), a snů, o nichž mluví indické upanišady, přes
Tato próza byla otištěna časopisecky na začátku 20. století, přítomné vydání je rekonstrukcí autorského textu, doplňující redakčně cenzurované pasáže. Ústředním tématem díla Josefa K. Šlejhara, řazeného mezi naturalisty, je tragika lidského bytí, až k obludnosti deformovaný obraz elementárního zla, z něhož není východiska, krom smrti.
Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios. Výklad si podrobně všímá i zlomků s náboženskou a s astronomickou tematikou, které část novodobých interpretů pomíjí.
Závěrečný díl rozsáhlého empedokleovského opusu nabízí detailní komentáře textů vydaných v předcházejícím druhém svazku. Autor se snažil podchytit všechny sporné a nejasné prvky, přehledně představit jejich možná řešení a zasadit je do kontextu minulého i současného bádání. Jedná se o nejpodrobnější a nejinformativnější výklad, jaký byl kdy předsókratovskému filosofu věnován.
Sborník vznikl v rámci přednáškového cyklu Věštby a proroctví, zorganizovaného v Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. U kultur Egypta, Babylónie, Izraele, Číny, Řecka, Říma, Arabů, Irska, Germánů či Sámů sleduje protiklad věštění a prorokování, roli žen v divinaci, propojení věštce s knězem, lékařem, válečníkem či s královským dvorem, zázračné věštce a boží muže, zabývá se věštebnými
Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios. Výklad si podrobně všímá i zlomků s náboženskou a s astronomickou tematikou, které část novodobých interpretů pomíjí.
Po teoretické studii, v níž se autor zaměřil na výklad života a díla předsokratovského filosofa Empedoklea (Praha 2002), přináší druhý svazek edici všech řeckých zlomků a svědectví, kterou provází paralelní český překlad. Svazek obsahuje také detailní analýzu filosofova jazyka, výklad edičních a překladatelských postupů a zvláštní studii o nově objeveném zlomku (jeho edice a překlad jsou
Výbor z Foucaultových článků a rozhovorů, který dokládá proměny jeho myšlení od 60. let až do jeho smrti. Zahrnuje tedy i rané statě věnované literatuře a těm spisovatelům, kteří inspirovali jeho generaci (Bataille, Blanchot), důkladnou recenzi dvou knih Gillese Deleuze, ale stejně tak i články a rozhovory, v nichž Foucault stručně shrnuje své pojetí politického rozumu, moci a moderní racionality.
Dvojsvazek s podtitulem Stručné dějiny izraelsko-židovské noetiky, v němž jednu část tvoří Balabánovy úvahy a druhou eseje Tydlitátové, která také knihu ilustrovala. V českém samizdatu vyšlo toto dílo už v roce 1981. Jde v něm o „přibližné, nikoli však nepřesné nakreslení hlavních myšlenkových linií starozákonní zvěsti“. Tématem je BUDOUCÍ, to NOVÉ, „které je na cestě k nám“, po němž se lze pouze
Slavný francouzský malíř odhaluje podstatu institucionalizované západní kultury, demystifikuje její mechanismy a proti jejím kolektivním mýtům staví aktivní rozvoj individuálního myšlení.