Soubor povídek o jedné třídě, která končí v roce 1968 základní školu. Holkám a klukům VIII. A komplikuje život pohlavní dospělost, a některá nebo některý jsou navíc odlišní. To jim dělá další problémy. Něco ale chtějí. Mají své cíle. Žijí totiž v době velkých nadějí a očekávání.
Výjimečná kniha, která přichází se syrovým autobiografickým příběhem, na jehož začátku stála velká láska a naděje. Šťastné konce bývají obvykle jenom v pohádkách, a tak osud profesně úspěšného člověka, ale zároveň hazardního hráče, se završil sebevraždou. O soužití s partnerem, který dlouhé roky marně a za pomoci odborníků bojoval se svými démony, vypráví autorka s odzbrojující otevřeností.
Helena Drašnarová, dcera Jaroslava Dietla a žena Jiřího Drašnara, nikdy nestála o veřejnou pozornost. Svůj pozdní debut složila ze zápisků, kterými během let komentovala svou emigrační zkušenost. Kniha obsahuje vzpomínky na dětství a mládí v rodině nejznámějšího českého televizního scénáristy, stejně jako na osobní setkání s lidmi od světových celebrit po losangeleské bezdomovce. Nejde však o
Autorův život je přelouhovaný čaj, který notně zhořkl, zatímco psal o ženách, které získá, a cestách, na které se vydá, až bude pravý čas. Teď je. Končí v práci a snaží se rozběhnout. Až moc, přichází k úrazu. Život jde dál, uvědomuje si, nikdy se nezastavil. Jednou se ale zastaví. Jak naskočit? Není, kam spěchat, ale ani na co čekat. Je čas vyrazit, ale pak se taky vrátit. Všechno zapsat,
Michaela Kašičková se nám představuje s poezií přímočarou, hutnou, plnou minipříběhů. Její básně jsou charakteristické notnou dávkou sebeironie a humoru, ovšem naproti tomu i lidských soukromých dramat. Témata čerpá z pozorování každodenních epizodek, které se odehrávají všude kolem nás. Díky pozorovacímu talentu dokáže z každodenních všedností stvořit skicu plnou života.
Kniha líčí atmosféru v ruském antifašistickém prostředí na přelomu tisíciletí. Na začátku druhého tisíciletí ruská, respektive moskevská policie vůbec nechápala, co se děje - na ulicích se zničehonic házely dlažební kostky, lidé v černém měli v rukou kovové tyče, proti sobě stály dva davy, na konci byly rozbité holé hlavy ... "Nedorozumění mezi chuligány, mládež se nudí," komentoval to policejní
Básnická prvotina Kristýny Montagové se vyznačuje úsporností, kdy autorka šetří slovy tak, že poté jako blesk zapůsobí třeba i jediné slovo. Toto slovo se stává jakousi minipointou, která nenechá nic a nikoho na pochybách, neboť její význam je jasný, tvrdý a nekompromisní jako gilotina. Autorka tak namnoze vyjevuje skrytá dramata, aniž by ovšem lkala nad osudem. Při studijním pobytu v Turecku
Po prvotině Já uříznu si hlavu trnem z růže přichází Blanche Cutie (vlastním jménem Blanka Jakubčíková) se svojí druhou sbírkou, která nese lapidární, leč výmluvný název Kunsthysterik. Coby absolventka Fakulty výtvarných umění v Brně se ve svých verších vypořádává s vyčerpanou postmodernou a sama nazývá svoji tvorbu „postpostmoderní“ poezií.
Román Trosky jednoho deníku vyrůstá z trosek jednoho života. Jedná se o poměrně krátkou časovou výseč, v níž nás autor uvede do svého světa, ve kterém svádí urputný boj s démonem alkoholu. Text je ve své úspornosti otesán až na samu esenciální podstatu bytí.
Soubor kratičkých příběhů psaných svérázným poetickým stylem, které se většinou odehrávají v Šikmé ulici a jejím okolím. Na malém prostoru a úsporným způsobem autor popisuje svět mezi Fuksovými sady, několika ulicemi a hospodou U bojovníka. Čtenáři svěřuje nálady, pocity a myšlenky, které se ho přitom zmocňují. Činí tak s důrazem na skromnost a neokázalost. Někdy jde jen o zábavný postřeh, jindy
Syrovým jazykem odvyprávěný, autobiografický příběh mladíka, který jako slepý k houslím přišel k pozici ošetřovatele ve starobinci. V nastalé vřavě zážitků zakouší pocity nejhlubšího osamění i osvícení, učí se, jak se umírá a jak sám neumírat. Obklopený pachem smrti, desinfekce a ostrých parfémů sester, obklíčený tlustými, plesnivými zdmi, močí a exkrementy, nalézá lásku a krásu ve všem
Nedlouho po svých padesátinách vstupuje Martin Vokurka (1962) na literární scénu zralým básnickým debutem A to je láska, pánové. Tedy pánové a nejinak i ctěné dámy, vězte, že: Sex je jako báseň, tak pro dva, možná jen pro jednoho, co šuká, ve dvou samotářích,neboť: Poezie má svůj smysl, uspokojí, nedokonale.
Básně jednoho z nejpopulárnějších spisovatelů současné Ukrajiny tvoří určitý poetický doplněk k jeho i v ČR známé sbírce povídek Big Mac (česky Fra, 2011). Dějiny kultury začátku století jsou rozděleny na tři oddíly, ve kterých se autor představuje jako mistr krátkých i dlouhých útvarů, v dobrém slova smyslu společensky angažovaný, skvělý pozorovatel a v neposlední řadě skutečný básník. Dějiny
Poezii z této sbírky bych charakterizovala jako veselou neodekadenci, říká o své prvotině Blanche Cutie. Píši od svých cca 14 let a od veselé zamilované lyriky jsem se propracovala k veselé neodekadenci a neosynbolismu (doslova k „neosynbolismu" - což není chyba, ale můj nový umělecký směr). Oba cykly vznikly po narození mého prvního syna Jana. Starší básně jsem na internetu publikovala pod
Máte chuť na dobrou kávu, ale nevíte, kterou si vybrat a jak ji správně uvařit? Toužíte se zdokonalit ve znalosti nejznámějších kávových odrůd Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie? Chcete se dozvědět, jak efektivně použít ruční kafemlýnek? Potom je Kafegrafie, příručka pro milovníky kávy, určená právě vám! Ondřej Zajac, který kouzlu kávy zcela propadl při studiích na Balkáně, seznamuje čtenáře s
Lukáš Palán (*1984) je na české literární scéně prakticky neznámé jméno. O to více překvapí, jak vyzrálé a originální jeho texty jsou. Přes drsnou a provokativní svrchní vrstvu, kterou spoluvytváří již název sbírky, prosvítají promyšlené a mnohoznačné básně, v nichž se mísí iracionalita a absurdita se sociálními komentáři a přepisy zaslechnutých rozhovorů. Všudypřítomný černý humor a cynický
Knih, které tematicky pojednávají příběhy z druhé světové války a doby poválečné, je jistě mnoho. Ač by strohý název Jemelkova románu Partyzán napovídal, že jde o další již téměř klasickou literární konstrukci, přece jen Partyzán přináší jiný, nezvyklý pohled, protože se jedná o příběh viděný dívčíma očima ženským pohledem. Autor nesleduje striktně časovou osu příběhu, naopak, poletuje časem, jak
Pohádky vhodné pro malé i velké. Pohádky, které potěší děťátko, jež ještě spokojeně plave v mámině bříšku, předškolní i školní děti, puberťáky, vysokoškoláky, utahané dělníky, hospodské povaleče, pracující inteligenci, workoholiky, alkoholiky, sexoholiky… Pohádky pro občany starší až staré. Pohádky často ve verších. Pohádky vhodné na dobrou noc. Pohádky ideální pro hromadná čtení ve školkách i
V trojici Pechových nových próz vystupují antihrdinové, pro něž se život stává nepřehledným labyrintem, a tak se jím buď nechají vláčet ze dne na den, od jednoho náhlého vznětu k druhému, jako pubertální protagonistka dvoudílné novely Simona a brambůrkový princ, nebo se uzavírají do světa často bizarních simulaker, což platí nejen pro hlavní mužskou postavu zmíněné prózy, psychicky narušeného