Publikace prozkoumává různé prvky a principy „rozhraní“ mezi publikem, prostorem diváka a obrazovým prostředím. Ústředním tématem publikace je pojem forbína, chápaná nikoli jako pouhý technický okraj dění v obraze, na scéně nebo i v sociálních interakcích. Forbína – stejně jako rám, práh, sokl, závěs či opona – usměrňuje pohled, spoluvytváří význam obrazu a ovlivňuje způsob, jakým jej vnímáme,
Kniha se zabývá velmi konkrétními, dílčími motivy, které vypadají jako samozřejmosti, jimž není potřeba věnovat žádnou zvláštní pozornost, natožpak teoretickou reflexi. Proč se zaměstnávat tím, jakou roli hraje ve vizuální kultuře kouř, guma nebo židle? Ukazuje se, že i z rozboru zdánlivé nicotnosti lze vyvodit obecné a principiální závěry (a za toto povznášející a zábavné poznání autor děkuje
Až milovati budeš ji a ona Tebe právě tak, jen v lásce s ní budeš chtít žít a nikdy, nikdy naopak, neb poznals, co láska dává těm, již milují se navzájem.
Na Friedrichových obrazech Mnich na mořském pobřeží a Opatství v dubovém lese vidíme dualitu horizontu a fragmentu, vzdáleného a blízkého, nekonečna a časovosti. Ke vznešenému nekonečnu se romantický divák vztahoval s nenaplnitelnou touhou, jejíž relikty představují fragmenty, ruiny, které romantici chápali jako metafory lidského zlomkovitého poznání a vnímání. Na Friedrichově malbě pohlíží
Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19. století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18. století historik Gelasius Dobner. Hlavně v 19. století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům. Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v
První svazek nové vizuálně zaměřené edice se zaměřuje na hledání vztahů mezi stereotypy ve vysoké i masové vizuální kultuře. Cílem této knihy je nabídnout čerstvý a provokativní pohled na současnou vizuální kulturu, zpochybňující zažité každodenní zvyklosti formované masmediálními konvencemi. Její autor se zde pokouší srozumitelně popsat fungování těchto populárních stereotypů, k čemuž využívá
Kniha je třetím dílem čtyřsvazkového souboru nazvaného Pozemní stavitelství. Tento díl je zaměřen na speciální dokončovací práce. Seznamuje s typologií bytových a občanských staveb, klempířskými a pokrývačskými pracemi. Dále následují kapitoly pojednávající o pracích truhlářských a zámečnických, o izolační technice a kapitoly o technickém zařízení budov, výtazích a ocelových lešeních.
Ergonomie je způsob myšlení, které respektuje člověka ve všech jeho činnostech. Vede k takovému řešení bytového, pracovního i dalšího prostředí, které vyhovuje potřebám člověka, umožňuje vyšší produktivitu práce a v konečné fázi předchází možným zdravotním problémům. Publikace obsahuje kromě dispozičních zásad i ergonomická schémata, která jsou nutná nejen pro kvalitní projekt, ale i pro
Nové, výrazně přepracované a aktualizované vydání úspěšné příručky informuje o hlavních druzích prací při stavbě, úpravách a údržbě střešních konstrukcí. Zabývá se jednotlivými typy střech a střešních krytin z hlediska materiálu, konstrukce a montáže. Pozornost věnuje také ocelovým a betonovým konstrukcím sklonitých střech a střešním izolacím. Pracovní postupy a návody jsou doloženy názornými