Je to fascinující příběh. Vysoký důstojník SS Adolf Eichmann, pověřený uskutečněním obludného plánu vyhlazení židovského obyvatelstva na všech územích ovládaných nacistickým Německem, patří k nejbizarnějším osobnostem 20. století. Pilný úředník smrti, vzorný otec rodiny, poslušný, vlastního myšlení neschopný vykonavatel zrůdných rozkazů, skutečný „génius nicotnosti“. Zorganizoval trýznivou smrt
Záhadná smrt inženýra Rudolfa Formise, emigranta z hitlerovské "třetí říše", kterého v lednu 1935 v hotelu Zahoří poblíž Slap zlikvidovala "popravčí četa", vyslaná sem z Německa, otřásla tehdy veřejným míněním nejen u nás, ale i ve světě, a v průběhu času se stala velkou legendou. Zkušený autor literatury faktu se "případu Formis" věnoval řadu let, vyhledal a oslovil svědky, navštívil archivy,
Jak snadné (a především pohodlné) je zapomínat – a jak nezdravé je to pro duši národa! Kniha zkušeného autora literatury faktu Romana Cílka nás strhujícím vypravěčským způsobem vrací do poúnorových časů, kdy kralovalo bezpráví. Poodhrnuje oponu času a na konkrétních příbězích, týkajících se v roli obětí především hrdinů předchozího protifašistického odboje a válečného dění, nám přibližuje dobu
„Proč? Proboha, proč?! Jak to mohl ten člověk udělat?“ křičí matka oběti. Speciálně vyškolenému policejnímu důstojníkovi v roli vyjednavače se v této pocitově vypjaté chvíli dere do myšlenek věta, že „zločin je jediným útočištěm nečinné, netrpě - livé a žádostivé bez významnosti“, ale současně si i uvědomuje, že citátem z Dostojev ského by v dané chvíli nic nezmohl.
Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů "Je to hluboce lidská, poctivá a dobrá kniha. Řadí se k tomu nejlepšímu, co bylo napsáno o druhé světové válce, a ve svém oboru sahá k dokonalosti. Dočetl jsem ji, jsem hluboce pohnut a jde mi při psaní těchto řádek mráz po zádech. Je to krásná kniha o hnusných věcech, jichž jsme na slepé koleji dějin byli svědky.
„Člověk je nejsložitějším tvorem v celém vesmíru,“ s povzdechem sděluje v jednom ze strhujících příběhů této knihy psycholožka Judita Svárová, blízká spolupracovnice policejní mordparty. Nelze s ní nesouhlasit. Zločin v občas až absurdní podobě prorůstá naším veřejným a tu a tam isoukromým světem jako těžko likvidovatelný plevel. Bylo by však proviněním se s tím smiřovat, protože by to znamenalo
Již padesát let se Roman Cílek věnuje také literárním reportážím, v nichž rekonstruuje velké příběhy ze světa zločinu a trestu. Tento úctyhodný časový oblouk mu umožnil setkat se s řadou dnes již nežijících špičkových kriminalistů, navštívit místa trestných činů, archivy i věznice, hovořit s oběťmi, pozůstalými i pachateli. Nakladatelství tento soubor jeho reportáží před vydáním pracovně nazývalo
Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství. Je tomu tak i v této knize, v níž Roman Cílek s mnoha pozoruhodnými detaily zobrazuje několik klíčových okamžiků minulého století: nástup hitlerovců k moci, zápolení o naše pohraničí a březnové události v roce 1939. A jak je u něj obvyklé, i tentokrát
Pro lačná média, a nejen ta bulvární, to bylo parádní sousto. Sebetrýznivým způsobem uskutečněná sebevražda veřejně známého státního zástupce, v řeči obecné stále ještě nazývaného prokurátorem, vyvolala řadu spekulací. Nemoc? Problémy v osobním životě? Neodbytná milenka? Nic z toho se nedalo zavrhnout, ale čím dál víc se tlačily do popředí náznaky, že v tajném domácím sejfu tohoto justičního
Dýka a plášť... Symbolické označení pro špionáž, kontrašpionáž a vyhraněnou formu skryté diplomacie a rafinovaných intrik. Vzdálena realitě je zjednodušená představa, že tajná fronta rozhodovala v době příprav na druhou světovou válku a pak i během ní o všem podstatném. Stejně nepravdivý by však byl i názor, že toto zákulisní a v mnohém dodnes nezmapované dění zůstalo zcela bez vlivu na vývoj
V knize zkušený autor literatury faktu výpravnou a čtivou formou zpracoval příběhy naších panovníků a prezidentů v ucelené řadě od Sámovy říše až po prezidenta Miloše Zemana. Kniha je doplněna ilustracemi a fotografiemi.
Čím končí válka? A čím začíná mír? Dvě otázky, které jsou stěžejním motivem této nevšední knihy. Významný autor literatury faktu Roman Cílek, pro něhož je příznačné často až detektivní pátrání po neznámých či dlouho zastíraných skutečnostech, předkládá čtenářům v časovém oblouku od Vánoc 1944 do Vánoc 1945 strhující drama válečného finále i stejně nesnadného těsně poválečného období, na které
Zdánlivě už víme o událostech z období hitlerovské éry a druhé světové války vše podstatné. Mnohdy však lidsky silný a naléhavý příběh, zobrazený formou čtivé literatury faktu, vycházející ze skutečnosti a mající přesah do poválečného času, zapůsobí důrazněji a pocítitelněji než celé stohy encyklopedií.
Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o
Po čtenářském úspěchu knihy Vyvolenci bohů...?, vydané v roce 2007 a odměněné Cenou E. E. Kische, doplnil zkušený autor literatury faktu své dílo o další osobnosti, jejichž životní a tvůrčí osudy dramatickým způsobem zobrazuje. Znovu se tu potvrzuje, že lidská velikost, genialita, úspěch a prospěšnost jiným ne vždy přináší osobní štěstí, ale většinou tomu bývá spíš naopak. Jan Amos
Tři osudy a jeden proces. Spisovatel literatury faktu přibližuje průběh procesu, který se zabýval „konečným řešením židovské otázky“. Rekapitulace procesu s německým důstojníkem Karlem Wolffem – šéfem osobního štábu H. Himmlera. Wolffův proces odhalil zločinné mechanismy, jež sloužily ke konečnému řešení židovské otázky. Líčení procesu je proloženo osudy třech obětí vražedné mašinérie holocaustu.
Ve 12. století vznikl v Číně cyklus deseti obrazů a textů k nim, které zobrazují člověka, jenž se vzdálil sám sobě a cosi beznadějně hledá. Spatří však stopy býka, objeví jej, svede s ním zápas, posadí se na jeho záda a vše zmizí. Pak se objeví kruh, vrba a v posledním obraze se člověk vrací zpět mezi lidi, pije rýžové víno a na každém, s kým mluví, ulpívá něco z lesku nebe. Mnoho století
„Každý, kdo unese oštěp…“ jsou slova, která habešský císař použil v mobilizačním rozkaze poté, kdy do jeho země vtrhly početné a dobře vyzbrojené italské divize. Drama expanzivního výpadu fanaticky zfašizované země do východoafrického prostoru, včetně všech příčin i důsledků, patří ke klíčovým a budoucnost ovlivňujícím událostem v období mezi světovými válkami.
Autor čtenáři přibližuje zákulisí politických zločinů v letech 1948-1953, nejen na základě dobových dokumentů, ale především na základě vzpomínek přímých účastníků, či jejich pozůstalých. Název knihy je výrokem K. Gottwalda, který pronesl na schůzi poslanecké sněmovny v roce 1929.
Čím vlastně končí válka? Zakreslením finální šipky do štábních map vítězů? Kapitulačním aktem? Závěrečným výstřelem do vzduchu? Nebo spíš posledním padlým, který je oplakán spolubojovníky a pohřben do své či cizí půdy? Okamžikem, kdy dosavadní seznamy pohřešovaných se i v očích těch, co přece jen doufali, staly pouze výčtem dalších obětí? A čím začíná mír? Narozením prvního dítěte, jež