"Zase už visím za křídlo dolů," praví ve své už druhé knize veršu Michaela Orsi. U sbírky milostné poezie je to přízračný obraz. Pro básnířku, v civilním životě baletku a herečku, (či snad jen pro hrdinku jejích veršů?) je láska něčím velmi podstatným, něčím, bez čeho můžeme žít. Milostná křídla na kterých ulétá, ji však přiměla nahlédnout jak do výšin nebeských, tak i do tísnivých hlubin.
Básnická sbírka Napětí něžného třesku vznikala až na několik výjimek v průběhu loňského roku. Autorka mnohé své básně pojala jako svého druhu dopisy milovanému člověku. A i v básních, obracejících se k přírodě, je slyšet podtón mezilidských vztahů. Básně se nevyhýbají erotickému jiskření, v mnohých zaznívá zklamání, pocit osamění, touha po blízkosti, jsou kladeny existenciální otázky, mnohdy