...a ptáci to neví...

"Zase už visím za křídlo dolů," praví ve své už druhé knize veršu Michaela Orsi. U sbírky milostné poezie je to přízračný obraz. Pro básnířku, v civilním životě baletku a herečku, (či snad jen pro hrdinku jejích veršů?) je láska něčím velmi podstatným, něčím, bez čeho můžeme žít. Milostná křídla na kterých ulétá, ji však přiměla nahlédnout jak do výšin nebeských, tak i do tísnivých hlubin. Naštěstí ne do hlubin pekelných - jen do peripetií vztahů, které jsou vždy někdy v dur a někdy v mol. Hudební názvosloví k Michaeliným veršům sedí, její verše jsou melodické, s dokonale znějícími rýmy a celá kniha připomíná desku krásných šansonů. Sbírce svědčí i připojené umělecké fotografie Tomáše Rossiho.