Throughout history, some books have changed the world. They have transformed the way we see ourselves - and each other. They have inspired debate, dissent, war and revolution. They have enlightened, outraged, provoked and comforted. They have enriched lives - and destroyed them. Now Penguin brings you the works of the great thinkers, pioneers, radicals and visionaries whose ideas shook
Španělské město Cádiz náhle pohltí strach a ticho. Do přístavu vtrhne epidemie moru. Hlavní bitva se odehrává v lidských duších. Poutavé drama Stav obležení je silnou alegorií totality, manipulace a odvahy postavit se moci a vlastnímu strachu. Dramatický příběh obyvatel, kteří musí najít sílu vzdorovat zlu, jež se šíří nejen ulicemi, ale i myslí, vychází v překladu Ivan Zmatlíka jako 198. svazek
Tragický příběh muže a tří jemu blízkých žen odehrávající se v „podivném“ hostinci za nímž stojí absurdní nedorozumění. Návrat „ztraceného syna“ do vlasti, kterou opustil před mnoha lety, ke své matce a sestře, se dotýká věčných témat viny a trestu, osudu, schopnosti komunikace a revolty proti neutěšenému životu, lásky mezi lidmi a v neposlední řadě existence Boha. Camus příběh zasadil do
Best known for his existentialist novel The Outsider, set in French-occupied Algeria, Albert Camus was profoundly influenced by the landscapes, towns and traditions of his youth. Selected here are some of his finest personal essays about Algeria and its environs, including the luminous 'Nuptials at Tipasa', one of his earliest works where he developed the themes that would inform his later
Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně
Pád, jehož zcela nový překlad otevíráte, je posledním dokončeným románem Alberta Camuse, zejména však jeho románem „možná nejkrásnějším a nejméně pochopeným“ (Jean-Paul Sartre). V Amsterdamu, městě zahaleném v mlze, se Jean-Baptiste Clamence setkává v malém baru s nejmenovaným cizincem a v umanutém monologu mu líčí příběh svého pádu. Spořádaný, sám se sebou spokojený a málem vzorný občan
Soubor všech tří dosud vydaných knih Alberta Cumuse v dárkovém boxu za výhodnou cenu. Jedná se o knihy Mor, Cizinec a První člověk.
Nijak rozsáhlý, přesto ale nejslavnější Camusův román Cizinec proslul stejně svou záhadností, jako tím, že se brzy po vydání stal synonymem existencialismu – k autorově nelibosti. Půdorys Cizince lze přitom vystihnout málo slovy: nesmyslný život, nesmyslná vražda, cesta k nesmyslné smrti. Nejednoznačnost, kterou se kniha vyznačuje, však už po několik generací naprosto vzdoruje snahám o konečný,
Z temných koutů Oranu začaly vylézat krysy a groteskně hynou na ulicích – nejprve jedna, dvě, tři, pak jich spousty zaplaví město. Zanedlouho umírá první člověk a naplno propuká epidemie smrtelné nákazy. Zpočátku se lidé snaží nebezpečí přehlížet a hledají únik v zábavách i v běžných starostech. Epidemie však postupuje jako lavina a počet úmrtí stoupá. Úřady město hermeticky uzavřou a zavedou
Hlas Alberta Camuse zní ze všech jeho románů nejosobněji právě v této knize. Autor putuje ke kořenům, hledá sám sebe, odkrývá myšlenková východiska svých knih. Podněcuje čtenáře, aby důsledně promysleli jejich poselství. Opravdu jsou Camusovi vlastní všechny pojmy běžně spojované s jeho jménem – existencialismus, absurdita, společenské vyloučení, revolta? Autor vyjadřuje hluboký vztah k
Dvojjazyčné komentované vydání jednoho z nejproslulejšíchděl 20. století. Protagonista Meursault,náhodný vrah, je odsouzen k smrti, protoženechce přijmout roli ve společenských hrách (neplakalnapříklad na matčině pohřbu). "Cizinec"bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasís tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji těmdruhým vnucoval. Skutečnost kolem sebe přijímá,ale nehodnotí, odmítá ji
Komiksové zpracování jednoho z nejvýznamnějších románů dvacátého století vypráví příběh tichého úředníka Mersaulta, který v Alžíru krátce po pohřbu své matky nešťastnou náhodou zabije Araba. U soudu hájí svoji pravdu a odmítá nařčení, že je bezcitný a lhostejný. Mersault je nakonec odsouzen, ale nikoliv ani tak za vraždu, ale proto, že podle výpovědi svědků neplakal na pohřbu své matky.
Prvý a zároveň najznámejší román Alberta Camusa Cudzinec (L’étranger, 1942) je súčasťou tetralógie, ktorú Camus pomenoval „cyklus absurdity”. Cudzinca možno definovať ako filozofický román. Hlavný hrdina Meursault je prvým stelesnením absurdného človeka či skôr človeka stojaceho v celej svojej nahote zoči-voči absurdite sveta. Meursault je citlivý len na vnemy, ktoré zachytáva svojimi piatimi
Tragický příběh muže a tří jemu blízkých žen odehrávající se v "podivném" hostinci za nímž stojí absurdní nedorozumění. Návrat "ztraceného syna" do vlasti, kterou opustil před mnoha lety, ke své matce a sestře, se dotýká věčných témat viny a trestu, osudu, schopnosti komunikace a revolty proti neutěšenému životu, lásky mezi lidmi a v neposlední řadě existence Boha. Camus příběh zasadil do
Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou. O Moru si Albert Camus poznamenal do svého Zápisníku, že má ráz „mytického příběhu“.
V rozsáhlém filozofickém eseji Člověk revoltující, který znamenal definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a levicovými intelektuály, si autor klade dodnes znepokojující otázky: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?
Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse, proslulého francouzského spisovatele a filozofa, názorově spjatého s existencialismem. Pokoutní advokát Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni - a jako "člověk revolutující" nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá víru Boha ani v budoucnost, která by mu dala rozhřešení. "Mytický" ráz předešlých románů
Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to
Jedno z nejpůsobivějších pojednání o lidském údělu slavného francouzského existencialisty. Camus zde v sérii esejů představuje svou filozofii a pojem absurdna a dílo zakončuje úvahou o vrcholně absurdním hrdinovi Sisyfovi, kterého bohové odsoudili k nejstrašnějšímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce. Je-li absurdno podstatou lidské existence, jak s ním žít? A pokud se s ním dokážeme
Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon pokoutního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi