Sloupky podél cesty

Dagmar Pohunková psala své sloupky v době, kdy se měnily poměry ve společnosti i ve zdravotnictví (jen lidé zůstávali stejní). Jejich tématem jsou prosté a všední věci. Tak všední, že se mohou zdát až banální: transformace zdravotnictví v nově zaváděných tržních podmínkách, komunikace mezi lidmi, mezilidské vztahy a morálka. Dá se na těchto tisíckrát probraných problémech najít něco nového? Jak je vidět, dá. Zůstává tu sice pár věcí, které byly aktuální ve své době a které jsou tedy spíše historickou připomínkou, většinou se však autorce podařilo najít nosnou rovnováhu mezi odplývajícími okamžiky („vteřino, postůj“) a nadčasovostí. Máme tu před sebou jak obraz doby, tak to, co se nemění, co zůstává, jako to jaro a léto a podzim a zima.