Edice rodinné korespondence Leoše Janáčka s manželkou Zdeňkou a dcerou Olgou obsahuje 627 dopisů, korespondenčních lístků, pohlednic a telegramů. Nebyly do ní zařazeny pouze německé dopisy, které psal Janáček mladinké Zdeňce Schulzové ze svých studií v Lipsku a ve Vídni v letech 1879 až 1880 (ty byly vydány pod názvem Dopisy Zdence v nakladatelství Supraphon už v roce 1968). Počátek je tedy datován rokem 1893, jiné dřívější dopisy se nedochovaly. Dopisy jsou řazeny chronologicky a takto jsou i očíslovány. Vydání vychází z fondu Janáčkova archívu oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, ve kterém bohužel (pravděpodobně kvůli korekcím samotné Janáčkovy ženy) chybí všechny Zdeňčiny dopisy, vyjma těch, které za ni v době její nemoci v roce 1909 psal její bratr Leo Schulz, a pohlednic. Tento soubor - většinou poprvé zveřejněných - písemných sdělení obsahuje kromě přepisu jejich textů editorské poznámky vysvětlující méně známá fakta z jejich obsahu, dále stručné biografie všech v korespondenci zmíněných osob, překlady cizojazyčných pasáží (Janáček si především s dcerou Olgou často psal rusky), bibliografické informace o uložení a samozřejmě rejstříky osob a Janáčkových skladeb. Skladatelská činnost, umělecký svět, koncerty, opery, problémy s nakladateli, léčebné pobyty, cesty, žáci, spolupracovníci, sourozenci, osobní fakta, Hukvaldy - to vše se v korespondenci zachovalo jako autentické svědectví Janáčkova života. S takovým svědectvím je možno konfrontovat vše, co přinesly paměti a vzpomínky jiných, janáčkovskou literaturu nevyjímaje.
