Pavel Šešulka

Fotografické dílo Pavla Šešulky (*1945) vznikalo pouhé jedno desetiletí – v osmdesátých letech minulého století. Fotografii se sice věnoval dočasně, avšak s velkým nasazením, které je pro něj typické. S podobnou vášní byl v mládí profesionálním zpěvákem populárních písní, později rybářem, akvaristou, amatérským malířem a řezbářem. Publikace podává svědectví o jeho fotografické tvorbě, kterou v úvodní eseji Petr Klimpl zasazuje jak do životního rámce autora, tak do dobového kontextu fotografie.

Vedle začátečnických prací Pavla Šešulky přináší kniha ukázky z cyklu Lidé z města (před r. 1986), městské momentky, které se svým pojetím vymykají obvyklému frontálnímu snímání a vyjadřují osamělost městského člověka mezi jinými lidmi. Silně expresivní soubor z prostředí diagnostického ústavu mládeže s názvem Pasťák (před r. 1987) působivě dokládá dobovou iluzi komunistického režimu o výchově, resp. „převýchově“. Vrchol Šešulkovy fotografické tvorby tvoří soubor Zátiší (před r. 1990). Tento žánr, bohatě rozvinutý v klasické malbě, tradičně symbolizuje marnost, pomíjivost – vanitas, a v české fotografii je silně zastoupen v dílech Josefa Sudka a Jana Svobody. Pavel Šešulka ve svém skromném ateliéru sestavoval z běžně dostupných materiálů kompozice se symbolickými obsahy, které fotografoval, a vytvářel tak experimentální obrazy přesahující realistické zobrazování směrem k fantazijním světům.

V osmdesátých letech minulého století byly fotografie Pavla Šešulky opakovaně vysoce hodnoceny na dobových přehlídkách amatérské fotografie a publikovány ve fotografických časopisech. Jsou uloženy ve sbírce Moravské galerie v Brně a ve sbírce Svazu českých fotografů v Praze.