Unikátní kniha o „praktické teorii“ fotografie.
Autoři se vyslovují v celkem 14 kapitolách ke specifikám fotografie formou teoretických esejů. Shromáždili 100 fotografií (černobílých s menším zastoupením barevných) více než 80 českých fotografů z hluboké fotografické minulosti až po současnost – ke každé fotografii jeden rozbor, postřeh a charakteristika, vše ve věcné, zasvěcené, odborné a přesné rovině.
Kniha autorů Ludvíka a Alexandra Baranových Obraz jako dialog s časem nemá být a není praktickým návodem jak zhotovit "mistrovské dílo", ale knihou, která má zájemci o fotografii ukázat mnohostranné možnosti zachycení skutečnosti a dát podněty k přemýšlení i srovnání s vlastní tvorbou.
V teoretické části autoři přijatelnou formou přibližují vztah fotografie a filozofie, uvádějí základní názory na specifiku fotografického díla. V jednotlivých kapitolách nám zprostředkovávají pohled na "obraz" od paleolitu, přes první fotografii světa, klasiky české fotografie, až po současné amatérské fotografy. Toto seznámení není pouze formou teoretických pojednání, ale formou charakteristik a rozborů sta fotografií. Jsou mezi nimi snímky například Rudolfa Němečka, Jana Anděla, Jiřího Havla, Miroslava Jodase, Ludmily Duškové, Miroslava Vojtěchovského, ale i Josefa Sudka, Václava Chocholy, Karla Ludwiga, Slávy Štochla a dalších devadesáti fotografů. Autorům se podařilo shromáždit základní názory na specifiku fotografického díla. Oprávněně poukazují na uměleckohistorické aspekty fotografického obrazu a fotografického umění. To je důležité zejména v současnosti, kdy jsme fotografickými obrazy doslova zaplaveni, a kdy se mnohdy dává přednost diskuzi o fotografické technice.
Skutečnost, že se v knize můžeme seznámit i s tvorbou současných fotografů a s názory autorů na jejich fotografie, nám umožňuje udělat si lepší představu o tom, jakým směrem se současná fotografie ubírá, a z těchto srovnání si každý udělat obrázek o své fotografické tvorbě.
