Divadelním ředitelem 1945-1950

Kolektivní monografie představuje další výtěžek výzkumu divadelního díla Jiřího Frejky, podnikaného v Ústavu teorie scénické tvorby Divadelní fakulty AMU; prvním byla kniha Frejkovy Schovávané na schodech. Poezie a politika vydaná v roce 2014. Byly-li za předmět výzkumu zvoleny aktivity velkého českého režiséra, neznamená to, že jde jen o poznání jeho uměleckého odkazu. Výjimečné kvality tohoto díla poskytují příležitost lépe nasvítit příslušná období dějin českého moderního divadla i lépe osvětlit některé obecnější otázky vztahu divadla coby umění k divadlu coby instituci i médiu doby. Ve studiích tvořících tuto knihu vystupuje Frejka totiž i jako ředitel – a to dokonce ve zvlášť pohnutém dějinném období. Právě u Frejky máme co dělat s divadelním umělcem, který nečiní svým dílem jen jednotlivé inscenace, ale divadlo. Frejkův zápas o toto divadlo začal snahou o založení Divadla československé armády: tato instituce totiž mohla roku 1945 poskytnout Frejkovi nejbezpečnější zázemí. Nová snaha o armádní záštitu mu měla roku 1950 – tj. v atmosféře začínajících procesů, podporující vyřizování účtů všeho druhu, poskytnout ochranu před zostřujícími se politickými tlaky. Přeměna Městských divadel pražských v Divadlo československé armády se nakonec opravdu uskutečnila, ale pro samotného Frejku už v takovém divadle nebylo místo. Ukazuje se, že už roku 1948 byl zřejmě vybrán jako farmakos, tady ten, kdo by měl jako nejúspěšnější poválečný představitel (z dobového hlediska už bývalé) avantgardy „sejmout její hříchy“.