Ruský formalismus

Ruský formalismus: Metapoetika (1984) Petra Steinera se od předchozí autoritativní knihy na toto téma, Ruský formalismus: Dějiny a doktrína (1955) Victora Erlicha, liší nejen svým podtitulem, ale i detailností pohledu. Zatímco pro Erlicha byl český strukturalismus středoevropskou variantou formalismu, u Steinera jde o dva svou povahou navýsost odlišné fenomény: strukturalismus představuje nové paradigma literární vědy a formalismus interparadigmatické období, jež mu umetalo cestu. Rozrůzněnost tohoto směru Steiner lapil do tří metafor a jedné synekdochy, ukazujících formalistům směr při jejich výpravě za novou, vědecky založenou, poetikou. Dělení formalismu na metaforu stroje (Šklovskij), organismu (Žirmunskij, Propp), systému (Tyňanov) a synekdochu jazyka (Jakubinskij, Tomaševskij, Jakobson) se ostatně přidržela i anglojazyčná verze Wikipedie